2009 - Jordánský deník

Autentické zápisky z festivalu v Jordánsku, aneb jak jsme to viděli my. Vlastnoručně zapsala Petra Klementová.

 

 

Více informací o festivalu v Jordánsku naleznete ZDE.

FOTOGALERIE z Jordánska ZDE. 

 

JORDÁNSKO 29.7. – 9.8.2009

Středa 29.7.2009
13.25 – sedíme s kávičkou na letišti ve Vídni, odbaveni a čekáme na letadlo, které nás odnese do Ammanu. Ale vraťme se o pár hodin nazpátek:
Náš odjez busem na letiště jsme přesunuli o hodinu dříve a dobře jsme udělali – dojeli jsme přesně na čas. V Kozlovicích jsme se rozloučili naší hymnou (v 7.20), koukali na nás i z oken OÚ , hned poté jsme vyrazili přes Slovensko na letiště do Vídně. V autobuse bylo veselo, stewardky roznášely jídlo i pití, všichni se potřebovali zbavit napečených řízků, baget a Lukáš donesl celou krabici „šneků“ …. Zpívalo se. Pan řidič zastavoval podle potřeby, aj řízek si vzal. Lucka – která nás doprovázela až po GATE 19 se s námi veselila a i díky ní nás nic nestresovalo. Na letišti přišel náš hostující primáš při prohlídce zavazadel o krémy na opalování (no ten se nenamaže) a taky o sprcháč. Eva Kovářová to pak komentovala: „Já primášovi půjčím opalovací krém, já mám dokonce jeden pro děti.“
To Zuzka – KATASTROFA!!! Přišla o 2 nehty, když mi pomáhala s kufrem. Holky jí říkaly … než se vdáš ….No nevím, či nevěďa, že má 26.září veselku?!!
14.40 vzlétáme. Let proběhl bez problémů, jídlo na palubě bylo výborné, každý jsme měli svou obrazovku, kde jsme sledovali údaje o našem letu a taky jsme mohli hrát hry, dívat se na filmy apod. Největším úspěchem bylo, že jsme se se Zuzkou propojily a hrály proti sobě – ale hrály jsme hru, kterou jsme nepochopily .
Při přistávání se Zuzka dívala z okýnka, kde viděla samou poušť, sem tam nějaký domeček a tak říká: „A ten Amman je jako kde?“ Petra: „Na druhé straně letadla“. Opravdu na druhé straně bylo vidět letiště i město.
Celý let trval 3hod. 19 min.
Po příletu posouváme ručičky na hodinkách o hodinu dopředu, kdo si to posunul jen v hlavě, měl později problémy )))
19.24 jejich času ještě stále sedíme na letišti, čekáme na víza, měli nás vyzvednou úředníci z Ministerstva kultury, ale nějak to nestihli a nepřijeli. Naštěstí, jen tak pro jistotu, přijel pan Levý z ambasády a zjišťuje, co je za problém. Na letišti nevědí o tom, že nám mají dát víza zdarma. Mezitím všichni odeslali SMS domů a probírají dojmy z letadla, kluci především krásné letušky. Jediný člověk, který měl problém s telefonem byl Sopek – její číslo, jako vedoucí souboru, mají všichni organizátoři festivalu, takže i kdyby volali, tak se nedovolají. Z mého telefonu jsme volali do T-mobile v ČR a začali to řešit. Přestože musela ještě v Česku složit 6tisíc na budoucí fakturu, protože moc volala, požádali jsi, aby jim poslala dalších 5 tisíc!!! Myslím, že pauta změní operátora. Hodinu z Jordánska vyřizovala zaktivování roamingu a stejně ji to zapnuli až za 3 dny.
Na letiště nám přistavili dva malé autobusky a náklaďák na kufry (předtím převážel ovce a kozy – kdyby někdo něco cítil). V 9 večer jsme přijeli před náš hotel – Al Fanar, přivítal nás hluk bubnů … no to nebylo pro nás, zrovna tam přijela svatba. Začaly se rozdělovat pokoje a také jsme dostali uvítací sladký nealko drink. Lukáš s Liborem a Křístci mají bezva apartmány (2 ložnice, obývák, kuchyň, sociálka, několik televizí) a Křístci aji terasu s výhledem na hotelový bazén. Všeho do času, zítra se budou zřejmě stěhovat. Škoda, pařící „byt“ by se hodil. Hned po rozdělení pokojů jsme měli večeři (švédské stoly – saláty, maso, rýže, všechno, zákusky a protekčně zajištěné 2 melouny. Na večeři s námi byla i paní Pavla Al Hamaira, rodačka z „Kroměříža“. Pavla žije v Jordánsku přes 20 let a pracuje jako průvodkyně, především pro české turisty.
Po večeři byla na apartmánu č. 320 (Libor, Lukáš) zahajovací informační schůze. Poté byla většina unavená a šla spát. Do půl 2 jsme s Věrou a Zdeňkem připravovali dotazy na zítřejší schůzku na ambasádě a pak jsme chtěly zajít zapařit …… u kluků v apartmánu byli jen chlapi, popíjeli a povídali si. Daly jsme si konečně sprchu a taky šly spát.
Na úvod trošku informací o Jordánsku: sousedí na severu se Sýrií, na severovýchodě s Irákem, na východě a na jihu se Saúdskou Arábií a na západě s Izraelem. Oficiální název zní Jordánské hášimovské království. Jordánsko je konstituční monarchií, hlavou státu je král Abdullah bin Al-Hussein (Abdullah II.). Hlavním městem je Ammán. Rozloha státu je 89,206 km2, žije zde asi 6 milionů obyvatel. Národnostní složení je tvořeno z 90% Araby, dále Čečeny, Armény a Beduíny. Hlavním náboženstvím je islám, v zemi žijí 4% křesťanů. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou těžba ropy, nerostných surovin, zemědělství a cestovní ruch. Úředním jazykem je arabština a angličtina.

Většina jordánských svátků vychází z islámu. Největším z nich je Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře, kdy archanděl Gabriel navštívil Mohameda. Po dobu Ramadánu se muslimové každodenně od východu do západu slunce postí.


Z bohaté historie jen pár útržků: Do počátku 20. století bylo Jordánsko součástí Palestiny. Zdejší území bylo domovem nejstarších civilizací světa, bylo osídleno už v paleolitu.


V roce 331 se císař Konstantin stal křesťanem a křesťanství se stalo uznávaným náboženstvím. Na území dnešního Jordánska se usadil kmen Banú Ghassan, který křesťanství přijal a vedl si poměrně dosti úspěšně i na hospodářském poli, příchodu perské říše a posléze islámu však neodolal. Celé Jordánsko bylo muslimy dobyto v první polovině 7. století. V roce 638 ovládl Jeruzalém chalíf Omar a prohlásil ho Svatým městem Islámu, místem, kde prorok Mohammed vystoupal k nebi z vrcholu Chrámové hory. Křesťané na celém světě byli pobouřeni tímto znesvěcením a kolem roku 1099 vytvořili křižáckou armádu a okupovali Jeruzalém. Následovalo téměř století křesťanské vlády. Po letech křesťansko-muslimských šarvátek, přibližně v roce 1187, opět získali navrch muslimové a v roce 1291 islámští Mamlúkové vyplenili poslední křižáckou pevnost.


Když Osmanská říše po první světové válce zanikla, převzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie a vytvořila stát Transjordánsko. Abdullah Ibn Hussein byl ustanoven vládcem Transjordánska. Dostal k dispozici britské poradce, finanční pomoc a podporu na vytvoření bezpečnostních sil. Za své hlavní město prohlásil Ammán. Roku 1923 se Transjordánsko oddělilo od Palestiny. Král Abdullah časem získal na Britech plnou nezávislost, v toce 1946 bylo vyhlášeno nezávislé Hášimovské království. Král Abdullah Ibn Hussein byl roku 1951 zavražděn u mešity Al-Aqsá v Jeruzalémě. Poté, co byl jeho syn Talál shledán nesvéprávným a došlo k jeho sesazení, se králem stal teprve sedmnáctiletý Találův syn Hussein. Jordánsko začalo zažívat éru rozmachu. Turismus vzkvétal, do země proudila pomoc ze Spojených států. V roce 1967 propukla Šestidenní válka, kdy Izrael převzal zpět západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém. Během šesti dnů přišlo Jordánsko o příjmy z průmyslu i o zemědělskou půdu. Z okupovaného území proudilo do země několik tisíc palestinských uprchlíků.
 
Král Abdullah II., monarcha, který se rád převléká za řidiče taxi a mluví se svými poddanými inkognito, má velkou velikou podporu většiny Jordánců i velké části palestinské komunity. Za jeho vlády se zlepšily vztahy s Izraelem. V roce 2002 se oba státy dohodly na přečerpání vody z Rudého moře do ustupujícího Mrtvého moře a v roce 2004 se rozhodly vybudovat výzkumné centrum na společné hranici.


2.den – čtvrtek 30.7.2009
Leňa s Lídou nás přišly o půl 9 vyzvednout na snídani a až tam jsme podle výrazů jednotlivých účastníků zájezdu poznaly, že se přece jen pařilo. Libor pravil, že do půl 4, tak nějak, možná i déle, bo už pak prý svítalo.
Snídaně v hotelu jsou do 10 hod., Zdeněk dorazil ve čtvrt na 11 a nemá problém, ještě snídá. Za půl hoďky nás (Věra, Zdeněk a já) vyzvedne taxi a pojedeme na ambasádu. Zbytek souboru má zatím volno. Hotelový bazén mohly tento den využívat pouze dámy. Kluci mají přístup zítra a tak koukali na holky z Křístkovic terasy.
Na ambasádu nás nakonec odvezl řidič s paní Zuzanou Sovovou, čekal na nás pan Levý a paní velvyslankyně Ivana Holoubková. Vysypali jsme na ně připravené dotazy – bohužel nám nemůžou ve všem pomoci, ale jednají hlavně o přidělení „pilota“ festivalu, který by mluvil anglicky. Paní Rula Award s námi zatím moc nekomunikovala. Dozvěděli jsme se, že nakonec budeme vystupovat, kromě dvou dnů, každý večer. Přibyly koncerty v rámci festivalu a taky nám 3 vystoupení zajistila ambasáda – v Ortodoxním klubu v Ammanu a pak dvě v hotelu Movenpick v Aquabě. Ambasáda nám také částečně pomůže s platbou za služby (průvodcovství a překlady) paní Pavly. Na dva volné dny plánujeme výlety k Mrtvému moři a do Petry. Ostatní památky budeme navštěvovat cestou na koncerty.
Všude nás bude doprovázel Abdulah, který umí anglicky, ale někdy nám to trošku trvá, než se pochopíme.
Po schůzce jsme se vrátili na oběd do hotelu a za chvíli (busy domluveny na 15hod., ale 45min. měly zpoždění) jsme jeli na vyhlídku v Ammanu. Pavla nás provedla – viděli jsme nádherné sloupy římského Herkulova chrámu, byzantského kostela a stopy mohutného Umajovského paláce. Z vyhlídky jsme viděli na římský amfiteátr, který byl postaven ve 2. století a jeho kapacita byla 5000 míst (máme tam plánované vystoupení). Ammán se kdysi rozkládal na 7 pahorcích jako Řím, nyní leží na 19 kopcích. Hlavní město má dlouhou a pestrou historii, která sahá více než 9000 let zpět.

V buse nám ještě Pavla povykládala, že:
Amman – hlavní město Jordánska má 2,8 mil.obyvatel a celé Jordánsko přibližně 6 miliónů. V Jordánsku nejsou žebráci ani bezdomovci – např. když zdražovali chleba, nechali cenu jednoho druhu chleba nižší, aby byl dostupný všem a nebyly nepokoje. Jordánci dávají hodně peněz do vzdělání – je pro ně moc důležité. Mají 20 univerzit, 12 státních a 8 soukromých. Bohaté domácnosti mají i 6 koupelen …. A mají služky na úklid – filipínky, srílančanky…. Střední vrstvy mají byty o velikosti 150m2.
Cestou zpátky jsme zastavili ve směnárně. Jordánskou měnou je jordánský dinár (JOD), místní říkají „džej dý“, rozdělený na 100 piastrů a 1000 filů. Používají se bankovky v hodnotě 1, 5, 10, 20, 50 a 100 dinárů, zatímco mince mají hodnotu 100, 50, 25, 10 a 5 filů anebo 10 a 5 piastrů.
Vrátili jsem se na večeři a pak jsem měli do půl 11 v restauraci v 5. patře domluvenou zkoušku. Kapela ještě zkoušela s Evou Svítáníčko, tanečníci vč. Verči F. odjeli na pokoje. Po Svítáníčku šla na svůj pokoj i Eva a já s Petrou Tománkovou jsme zkoušely Lhotský Ondřejník. Asi po čtvrt hodině jsem si přivolala výtah a tam Eva, s flétnou v ruce, naštvaná, že nemůže nikde najít Verču …. Jezdila po jednotlivých patrech a hledala ji. Verča byla na našem pokoji, Evu jsme uklidnili pulkou a čekali, jestli dnes bude nějaká pařba. Zuzka se šla „vyzdobit“ – pověsila si na krk pulku a vyrazily jsme zpátky do zkušebny.
Sopek si musel ještě zapít prášky: „Ježíš, to je taka kráva, ten antibiotik velký!“.
Ve zkušebně se zpívalo, ale na nějakou velkou pařbu to moc nevypadalo. Mlaďoši se nedostavili a tak jsme museli rozjet zábavu my – starošky. Přistavila jsem si řečnický pult a oddala první registrované partnerství v Jordánsku – Verča a Eva se vzaly, měly svědky i družičky.
Zuzka tančila, až z ní teklo, klasicky měla triko mokré nejdříve ve výstřihu a já jí říkám: „Aha kozí stezka …“ a Zuzka na to: „Co? Já nemám kozy z Teska!“
Zábava se rozjela, nakonec na několikátou výzvu dorazili mlaďoši …. to už jsme zpívali „Pějme píseň dokola …“ a vyzývali jednotlivé členy souboru – starošky, mlaďošky, Kovalíček, Ostravica, Valášek, Praha, zakládající členy Valášku, Trifid, …. Když došla inspirace, hlásili jsme kapely – Čechomor, Fleret, ….. a bylo veselo a hlučno …. Až jsme byli upozorněni, že máme na zábavu posledních 15minut, zrovna jsme začali „cikánské“. Po zdařilé pařbě jsme uklidili nástroje a vydali se na pokoje. Doros nás pozval na svoji 426 a někteří z nás tedy v pařbě pokračovali. Doros má obývák, ložnici a koupelnu zcela sám!!!! Nabídl nám pouze Sprite a tak jsme z lůžka povolali Zdeňka Tofla i s vynikajícím zavařeným bůčkem a chlebem. Leňa, Lída a Sopek přinesly bagety, řízek, okurku, papriku, klobásky vymočené ve vodě z „podmražáku“(daly klobásky do ledničky pod mražák a nevšimly si, že vytekl). O půl 5 jsme se Sopkem ťukaly na sousedky Zuzku a Markétu, ale nedoťukaly jsme se.

3.den – pátek 31.7.2009
Ráno o půl 9 nás budily pro změnu Zuzana s Markétou, cestou na snídani jsme ještě stavily na dezinfekci k choreografkám. Dopoledne jsme strávily povídáním na pokoji, bazén měli pouze hoši.
Po obědě jsme si s pautou Sopkem daly tureckou kávičku vedle recepce a šly jsme si připravit kroje na vystoupení v Ajlounu. 
Ajloun se nachází 73 km od Ammánu. Vine se mezi úrodnými zelenými úbočími lemovanými piniemi a olivovníky. Zde se nachází slavná pevnost Qala'at al-Rabadh, vynikající příklad středověké arabské vojenské architektury. Palác nechal postavit v letech 1184-85 Izz Eddin Usama, synovec Salaha Eddin al-Ayubbiho (na západě známého jako Saladin), velkého muslimského vojevůdce, který vedl úspěšnou výpravu proti Křižákům a získal zpět zabraná území. Původní pevnost měla čtyři rohové věže. Mamlúkové později přistavěli další věž. Pevnost byla zničena při nájezdu Moghulů a znovu postavena mamlúckým sultánem Baybarem. Qala'at al-Rabadh byla součástí strážních pevností, které pomocí světelných signálů a poštovních holubů předávaly zprávy z Bagdádu do Káhiry za pouhých dvanáct hodin.
Vystoupení bylo přímo pod hradem, který jsme si po příjezdu prohlédli. Publikum se bavilo už na zvukové zkoušce, bylo narváno, místa chyběla. Přijela i paní velvyslankyně Holoubková s mladým Holoubkem – synem.
Při prohlídce hradu jsem si všimla, že je tady s námi v přestrojení Markéta Velká – no, že je to ona. 
Po vystoupení jsme se ještě dlouho fotili – diváci s námi.
Cestou zpátky jsme zjistili, že bus má zřejmě pouze 2 rychlosti a že řidič má vyloženě závodního ducha. Z kopce vyhodil kvalt … zavřel oči a fičel …. I přes velkou rychlost jsme zaregistrovali spoustu lidí, jak sedí na kopci nad městem, všude na krajích cest zaparkovaná auta – grilovali, kouřili vodní dýmku nebo jen tak seděli a kochali se. Cele rodinky i s úplnými prckami. V 11 večer jsme byli před hotelem, čekali na nás s večeří (výborné míchané brambory + klasika – rýže, maso, saláty, sladkosti).
Mladí prý pařili, my jsme si povídaly (hodně dlouho) a pak šly spát.

4.den – sobota 1.8.2009
Dopoledne jsem jeli na prohlídku mešity – jediné přístupné turistům. Holky se musely nasoukat do černých hábitů, neprodyšných, s kapucí. V mešitě jsme si, mimo jiné, popovídali o zdejší antikoncepci a práci gynekologů (v ČR heslo Zatloukat, zatloukat … v Jordánsku Zašívat, zašívat …) V mešitě jsem si prohlídli i malé muzeum a pak jsme řádně vyhřátí nastoupili do autobusků, my bohužel do toho bez klimatizace a bez Pavly průvodkyně, takže jsme nevěděli, proč jezdíme v tom „hycu“ tam a zpátky. Zpětně víme, že jsme projeli luxusní čtvrtě, kolem americké ambasády, a všimli jsme si, že se blížíme k našemu hotelu, u něhož nastoupil Zdeněk Tofel, který měl přijet za námi taxíkem (ale Abdulah to zřejmě nepochopil) do restaurace na oběd s ministrem kultury – Sabri Rbeihat.
Kluci si měli vzít na tuto příležitost oblek – kdo měl …. Nikdo. Sám ministr přijel v tričku s logem festivalu. Se všemi si potřásl rukou a pauta, jako vedoucí, s ním nakonec nejen jedla u jednoho stolu, ale on ji obsluhoval!!! Takže může klidně říkat: Obsluhoval mě jordánský ministr kultury !
U oběda jsme se poprvé a naposled viděli s osobními účinkujícími. Zvláště silně na sebe upozorňovaly Maročanky. Kdykoliv viděly kameru, neváhaly přestat jíst a začaly tleskat a zpívat, což bylo po celou dobu. Jak se vyjádřila Pavla – lezly ministrovi do zadku, poněvadž zpívaly arabsky ….
Po jídle se každý soubor vyfotil s ministrem a jelo se zpátky na hotel, nachystat si kroje a za chvíli odjezd do Amfiteátru v Ammánu, který jsme viděli první den z vyhlídky.
Po příjezdu měly Zuzka s Markétou na posteli z ručníků udělané lekníny a my s pautou jsme měly labutě. No a choreografky měly labutě a srdíčko z Lenčiného růžového ručníčku. Moc se jim to líbilo, daly služebníčkovi oplatku a čokoládu.
Před koncertem nám zkontrolovali pódium, jestli tam není nějaká výbušnina. Někteří z nás si vyšlápli všechny schody a podívali se dolů na pódium. Po vystoupení jsme se vyfotili a pak klasika – návrat na hotel, večeře….

5.den – neděle 2.8.2009
Po snídani jely choreografky se Zdeňkem obhlídnout prostory pro vystoupení v Ortodoxním klubu, ostatní měli volno. My jsme ho strávily na vedlejším pokoji u Zuzky a Markéty v domnění, že bazén na hotelu mají kluci … až u obědu jsme zjistily, že byl pro holky a že mlaďošky se „rochnily“. Hned po obědě jsme odjížděli na vysněný výlet k Mrtvému moři. Bus nám zastavil na úrovni NULTÉHO BODU nadmořské výšky. 
Mrtvé moře (ve skutečnosti jezero) – nejsušší a nejnehostinnější oblast Svaté země. Není zde voda ani život, kvůli velmi vysokému obsahu soli.
Moře tvoří nejnižší bod (415 m pod mořskou hladinou) na zeměkouli a díky nadměrnému obsahu soli zde není možné se ani potopit, což je na druhou stranu velká turistická atrakce, lidé stojí u břehů a zkouší, jak voda nadnáší.
Plavání v místních vodách může být opravdu zábavné a uklidňující, ale kvůli soli i nepříjemně bolestivé, pokud máte na těle nějaké řezné rány či škrábance.
Pozor je třeba dávat hlavně na děti, které rády vodu v mořích „ochutnávají“. Voda zde má nahořklou chuť díky chloridu hořečnatému a její polykání může vyvolat zvracení. Pozor také na vodu v očích, sůl vám je může velice nepříjemně podráždit. Voda dále obsahuje minerály, hlavně hořčík, brom a jod a zhruba 26 % pevných látek.
Další význam Mrtvého moře pro cestovní ruch je bahno, které má léčivé účinky, a tak se podél pobřeží nachází spoustu lázeňských ubytovacích zařízení. Dnes je bohužel jezero ohroženo pozvolným klesáním hladiny, od začátku 20. století pokles dosáhl 12ti m. Na vině je podle všeho nadměrné využívání jeho přítoku, řeky Jordán, k zavlažování půdy.
V Mrtvém moři se opravdu dá ležet a číst si noviny – my jsme četly Dívku a je teplejší než voda v hotelové sprše. Skoro všichni jsme na sebe napatlali bahno a byli chvíli za černochy. Teplota vzduchu byla 42st. Ani v bazénech se sladkou vodou nebyla voda k osvěžení. Na zpáteční cestě jsme zastavili u obchůdku s produkty Mrtvého moře, nakoupili jsme masky, krémy, oleje, bahna, soli … a kluci „šátky s pružinou“ ….
 V buse jsem pak předčítala poradnu z Dívky a také doporučení, jak si sehnat brigádu a byl tam příklad jedné dívenky, jak se jí líbilo pracovat v pneuservisu – co druhý den si sehnala číslo na nějakého fešného zákazníka …. Eva Kovářová na to: „Libore, zamlouvám si brigádu u tebe v autoservisu.“ Libor: „Už se těším, budeš nahazovat gumy“ Leňa E.: „No Eva jako profesionální zdravotník by s tím neměla mít problém …“
Cestu zpátky jsme si krátili zpíváním, Abdulahovi jsme zazpívali, že je hvězda, protože je s náma a o nás se stará, proto je nejlepší. Pavle jsme zpívali Matušku – jejího oblíbence a panu řidiči – Bez nehod jezdit dovedu …..

6.den – pondělí 3.8.2009
Vstáváme brzy, po snídani v 7.30 jsme odjeli na výlet 32 km jižně do Madaby (kostel Sv.Jiří, mozaiky v Archeologickém parku) a na Mont Nebo. V buse jsme si chvilku počkali na Abdulaha – zaspal .
Madaba – Historie města je stará přes 4000 let. Palác a madabské staré domy dnes slouží jako muzea a poskytují živý obraz byzantského a umajovského umění. Madaba je známá především svými mozaikami, umístěných většinou v kostelech. Pravděpodobně nejznámější z nich je světově proslulá Mozaiková mapa, znázorňující Svatou zemi a okolí. Je ukryta v řeckém ortodoxním kostele sv. Jiří. Pochází ze 6. století n. l. a původně se skládala ze dvou miliónů kamínků, dochovala se však pouze jedna třetina. Ukazuje Nil, Sinaj, Jeruzalém včetně chrámu Božího hrobu, řeku Jordán, Mrtvé moře, Turecko a Středozemní moře. Mozaik je v Madabě daleko víc. Asi nejkrásnější jsou v místech, kde dříve stávaly kostely Panny Marie a proroka Eliáše. Dnes je obrazně i doslova zastřešuje tzv. Archeologický park. Kostely jsou spojeny dobře zachovanou římskou ulicí, a zároveň mezi nimi leží hala Hippolytus s rozsáhlou mozaikou znázorňující Afroditu, Adónise a Erose a jiný výjev kde je Phaedra se služkou, k níž jde Hippolitus (oba hrdinové antické tragédie Hippolitus a Phaedra) s ministry a sluhou. Na jiných místech mozaik se to jen hemží květinami a geometrickými obrazci. Ve vstupním nádvoří parku na stěnách visí několik pěkných mozaik znázorňujících města ve Svaté zemi.
 
Hora Nebo – jen několik minut jízdy směrem na západ od Madaby leží hora Nebo, na kterou vystoupil Mojžíš, aby si prohlédl Zaslíbenou zemi. Je to zároveň místo, kde zemřel a byl pohřben. Staří byzantští křesťané zde vybudovali kapli. Ta byla později rozšířena v rozsáhlý komplex. Na vrcholu hory byl vztyčen železný kříž obtočený hadem. Památník symbolizuje hada, kterého na poušti zvedl Mojžíš, a kříž, na kterém zemřel Ježíš. Hora je ideálním místem pro meditaci. Je odtud hezký výhled na Jordánské údolí a Mrtvé moře. Za jasných dnů lze zahlédnout Jericho a jeruzalémské střechy.
Po 13hod. jsme v hotelu – oběd, siesta a v 17hod. odjezd na vystoupení do města Zarqa. Čekal nás sál kulturního domu – lepší povrch a tak jsme pozměnili program a zařadili „Pasácké“. Trošku jsme měli problém s mikrofóny (jeden chyběl), dlouho trvalo nazvučení …. Našly by se chybičky i při vystoupení, ale publikum na závěr tleskalo ve stoje (mezi diváky bylo spoustu dětí, které během programu přecházely a hrály si.) Před odjezdem jsme byli řetelem pozváni na drink – juice – zazpívali jsme si u toho „Živijo“ .
Po chvili jízdy busem zjistil Doros, že zřejmě nechal svůj foťák na pódiu, naštěstí jsme nebyli daleko a opravdu ho tam našel. (při každém dalším odjezdu z vystoupení byl Doroz tázán, zda má foťák)
23hod. – večeře a většina lidí šla spát.

 

Více informací o festivalu v Jordánsku naleznete ZDE.

FOTOGALERIE z Jordánska ZDE. 

Další novinky >>>