2011 - FF Kovářov
Jihočeský folklorní festival v Kovářově aneb výlet za krásami Kozácka: 

dojmy z víkendového festivalu zapsala Markéta Velká ......

První letošní delší souborový výlet směřoval na Jihočeský folklorní festival, který se uskutečnil už po šestnácté v malé vesnici Kovářov (okres Písek) od 27. do 29.května. My jsme se na dlouhou cestu vydali v pátek před polednem. Téměř šestihodinová jízda proběhla jako vždy vesele, někteří hráli různé společenské hry, jiní klábosili, popíjeli, dělili jsme se o nejrůznější dobroty z domova.


např. Petra Tománková nám upekla odporně vypadající, ale výborně chutnající prsty, protože jak sama říkala: „To víte, chcu se vdávat, tak se musím snažit:“

Došlo i na zpěv, donutili jsme téměř všechny muzikanty (kromě cimbálisty) vytáhnou nástroje a už jsme pěli zplna hrdla.

Lukáš: Hapkovi (řidičovi) řekni, že potřebujem vyhodit pět zadních sedadel, ať můžem tančit.

S několika pauzami, které zapříčinil neustálý přísun tekutin, jsme do Kovářova dorazili okolo  sedmnácté hodiny. U jedné z místních restaurací nás už čekaly naše hostesky Terezka a Bára, členky pořádajícího souboru Kovářovan. Připravena byla pro nás večeře a po ní jsme se přesunuli na ubytování do Zvíkovského Podhradí. Bydleli jsme v docela pěkných chatkách po dvojicích či trojicích. Tento den už nás nečekal žádný program, takže po ubytování jsme se oddali volné zábavě. Jeli s námi mladí a nevybouření muzikanti, jejichž chuť hrát byla velká, takže do jedné z chatek donesli cimbál a hrálo se, zpívalo, tančilo…jak jinak než dlouho do noci. Ještěže jsme byli v kempu sami.

V sobotu jsme se sešli ráno v osm na  dobré snídani v nedalekém hotelu Zvíkov. Patřičně posíleni jsme vyrazili na první výlet. A hádejte kam? No přece na královský hrad Zvíkov ležící na soutoku řek Vltavy a Otavy. Byla to pěkná procházka, hrad totiž leží v dolině po té, co byla v 60. letech vybudována Orlická přehrada, která svou šedesátimetrovou hloubkou zatopila širé okolí. Průvodkyní hradem nám dělala velmi zasvěceně Terezka. Výklad byl stručný a výstižný. Jelikož jsme po náročné noci byli trošku zpomalení, prohlídka se protáhla a my jsme se ocitli v časové tísni, jak už to tak na festivalech často bývá. Následoval tedy rychlý přesun busem do Kovářova, cestou už se musely holky učesat, pak ještě rychlejší oběd ve školní jídelně a bleskový převlek do krojů. I přes veškerou snahu se nám podařilo zahájit vystoupení muziky asi o čtvrt hodiny později, než bylo v plánu. A ještě ke všemu to bylo vystoupení silně improvizačního charakteru, takže žádná sláva. Uskutečnilo se stejně jako celý festivalový program na dřevěném podiu umístěném na pěkné kovářovské návsi.
Po tomto muzikantském vystoupení následoval sympaticky krátký průvod (i ve Lhotce je delší) zakončený představením souborů na pódiu. Střihli jsme si tance Čeladenský a Koval, a to rychlostí kosmickou, ale zase jsme vypadli jako machři, kteří zvládají tance ve velmi ostrém tempu. Ještěže se jednalo jen o tři minuty, delší pobyt na pódiu tímto tempem bychom někteří asi těžko rozdýchávali. Rychlost se s námi táhla zkrátka téměř celý den. Po průvodu začal hlavní pořad festivalu, který patřil především souborům z blízkého okolí Kovářova. Tento regionální folklorní festival jedinečný svého druhu v Jihočeském kraji se zaměřuje především na umělecký rozvoj dětských a dospělých folklorních souborů z jihu Čech. V okénku hostů jsme pak vystoupili my a soubor z Rakouska, který byl pro nás docela dobrým předskokanem. Nic proti rakouském folkloru, ale přece jen ten náš je „malinko“ živější a zábavnější. Představili jsme se dvacetiminutovým programem, který jsme stihli zatančit za patnáct minut… Podle závěrečného potlesku soudím, že se naše vystoupení líbilo, my jsme byli taky spokojeni. Celý program sledovala hodnotící komise.
Leňa s Lidkou nám po následném rozborovém semináři sdělila zhruba toto: Prý nás nemohou hodnotit, protože jsme prostě vyšší level, protože my už se rodíme s krpci na nahou. Dobré, ne? Je ale pravdou, že v jižních Čechách je obtížnější získávat mladé lidi pro folklor než u nás.

Po vystoupení a převleku do civilu jsme chvíli korzovali po návsi, kde probíhal také jarmark tradičních výrobků, na kterém si Honza Foltýn koupil mlynářskou čepici a od té doby nás zdravil: „Tak vás tady pěkně vítám“.(kontrolní otázka: ze kterého filmu pochází tato hláška?)

Po skvělé večeři v jídelně muzika necelou hodinku hrála u prodejních stánků a přitáhla postupně mnoho posluchačů. Došlo i na taneček. Vyhrávání jsme museli přerušit, jelikož od dvaceti hodin následoval koncert swingového orchestru Českého rozhlasu České Budějovice. Původně jsme měli v plánu odjezd na ubytování, ale známé písně v podání výborných muzikantů  a zpěváků nás přiměly ještě chvíli zůstat, zazpívat si a trošku zatancovat.
Do Zvíkovského Podhradí jsme dorazili téměř za tmy, cestou našemu deset let starému, ale opečovávanému autobusu praskl řemen.

Už jsme si představovali, jak ztvrdnem bůhvíjak dlouho někde mezi poli, ale Hapka po zběžné prohlídce nás ujistil, že to do rána opraví, že to není nic vážného.
V neděli při snídani to ještě komentoval slovy, že i Ferrari se občas pokazí, což je zcela přiměřené srovnání…

A co jsme dělali večer? Někteří hráli hry, jiní navštívili místní pivovar, kde nás velmi nadchla jedna ze servírek, když nás uvítala se slovy, že už se nevaří, že za půlhodiny přijímají poslední objednávku a za hodinu zavírají, i když hospoda byla narvaná. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Po zavíračce jsme se odebrali zpět do chatek a zábava opět pokračovala zpěvem a jinými veselými kratochvílemi.

V neděli po snídani jsme vyrazili za dalším skvostem tohoto kraje, a to na zámek Orlík. Po prohlídce tohoto krásného zámku, který patří rodu Schwarzenbergů, a po krátkém odpočinku s krásným výhledem na Orlickou přehradu a přilehlé okolí, jsme se vydali na zpáteční cestu. Během ní jsme si ještě prohlédli Žďákovský most s ojedinělou ocelovou obloukovou konstrukcí nechvalně proslulý také tím, že z něj byly v devadesátých letech shazovány v sudech i oběti tzv. orlických vrahů. Po návratu z příjemného výletu následoval oběd ve zvíkovském pivovarském dvoře, kde také od čtrnácti hodin probíhalo naše druhé a poslední taneční vystoupení. Na trávníku a bez ozvučení. Byli jsme trochu zmatení z prostoru, občas nás ještě k tomu zmátla i muzika, takže žádná sláva, ale divákům se to asi líbilo.
Po pivu za odměnu a sbalení všech věcí jsme vyrazili na zpáteční cestu. Ta už byla poklidnější, protože jsme byli drobátko unavení. Pan řidič se pokoušel rozšířit naše hudební vzdělání poslechem koncertu kapelu Bee Gees. Zkoušel na nás také AC/DC, ale to už bylo na nás odchované na cimbálovce příliš, tak jsme ho přesvědčili, ať nás netrápí, a raději jsme si poklimbávali.
Opět s několika zastávkami, opět v důsledku přílišného dodržován pitného režimu, jsme dorazili něco před dvacátou třetí hodinou.
Shodli jsme se na tom, že máme za sebou víkend strávený v krásném prostředí na příjemném nenáročném festivalu. Kromě tance a zpěvu jsme si také rozšířili své kulturní obzory a poznali aspoň trochu další z krásných koutů naší drahé vlasti.

fotogalerie >>>