2011 - MFF Strážnice

Rok se s rokem sešel a my opět dostali pozvání na festival do naší milované Strážnice. Mnoho z nás si myslelo, že si jej užijeme podle sebe, ale opak byl pravdou. Byla to snad nejnáročnější Strážnice, jakou kdy soubor zažil - obzvlášť pro chlapce. Vystupovali jsme po všechny dny festivalu v hlavním amfiteátru Bludník.

Odjezd byl stanoven už na páteční desátou hodinu, jelikož nás hned odpoledne čekala zkouška na večerní pořad „Pozvání na festival“. Přijel pro nás autobus, který má už svá nejlepší léta za sebou. Pan řidič nebyl vůbec hovorný, proto jsme se o něm nic nedozvěděli. Nestihli jsme mu dát, jak je u nás zvykem, ani žádnou přezdívku. Cestou jsme se ještě zastavili k Vyskočilovi pro „pár“ litrů vína, ať se nám líp zpívá a nemáme trému.
Do Strážnice jsme dorazili včas, zkouška proběhla poměrně hladce a hurá na večeři!

Verča K.: „Co máme na večeři?“                                      

Někdo: „Knedlo, vepřo, zelo!“    

Verča K.: „S knedlíkem?“


Po večeři nám zbyla chvilka na zmapování terénu a stánků. Pak už se kluci a muzikanti museli připravit na vystoupení ve večerním pořadu, kde jsme předvedli  pásmo Svatá Dorota jako upoutávku na sobotní pořad „Folklor jako divadlo“. Dřina na zkouškách se opravdu vyplatila a vystoupení dopadlo vskutku dobře. Tleskal nám zaplněný Bludník, včetně našich děvčat a vedoucích. Jak se říká: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Poté jsme zhlédli pořad zahraničních souborů a bavili se při vyhrávání cimbálových muzik v parku. Odjezd na ubytovnu byl naplánován na půl jedné.   

Lída: „Odjezd je o půl jedné, ale přijďte už radši v jednu!“


V buse jsme se sešli všichni kupodivu včas i s kamarády z Ostravice, kteří se s námi chtěli svést na ubytovnu. Ale chyběl řidič. Kde může být? Po dvaceti minutách  Hadža (Ondra Hajda) pronesl: „Nespí náhodou řidič v košině?“ A opravdu tam spal! Nesměle jsme ho vzbudili a vyrazili na lesnický internát do 15 km vzdáleného Bzence. Kdo by to byl řekl, že nám cesta bude trvat hodinu a půl. Za boha jsme to nemohli najít. Řidič se s námi točil všude možně, na cestě, v poli, na hřbitově apod. Nakonec jsme zdárně dorazili, ale Ostravičtí zjistili, že bydlí někde jinde než my. Smůla, museli se vydat ke svému ubytování pěškobusem, bo Lída řekla, že se už nikam nejede. Těžko říct, jestli s námi ještě někdy pojedou … 
V sobotu nám budíček zvonil velice brzy. V sedm hodin jsme odjížděli z Bzence na snídani a odtud rovnou na zkoušku večerního pořadu. Tentokrát už zkoušela i děvčata. V mezičase jsme odbíhali sledovat soutěž o nejlepšího slováckého verbíře. Shodli jsme se, že odzemek je pro naše oko atraktivnější něž verbuňk. Následoval oběd, po něm pauza a zase zkouška Doroty na další večerní program, díky které jsme se vyhnuli náročnému průvodu. Vedení se někam zaběhlo, zrovna když jsme je potřebovali na place. Nakonec jsme to ukočírovali sami a šli na večeři.
O půl deváté zazněla strážnická znělka a začal pořad Tomáše Grosse „Valašsko moje, zdrávo buď“, jehož cílem bylo představit krásu valašských písní, tanců, zvyků a krojů. My, zástupci lašsko-valašského pomezí, jsme do tohoto pořadu přispěli pásmem Pasáci (Hry, U souseda na kopečku, Halekačky, Stromeček březový, Pasácké zvrtky). Naše vystoupení mělo úspěch, obzvlášť hry, které jsme si opravdu užívali. Adam Valíček do toho vložil tolik sil, že si rozkousl ret a teklo z něho krve jako z bravka! Hned následoval pořad „Folklor jako divadlo“, kde jsme předvedli Svatou Dorotu. Náš folklorní chtíč byl tak velký, že jsme zapařili ještě u cimbálovky v parku a pak i na ubytovně s ostatními soubory. Řidič byl šikovný, trefili jsme napoprvé.
Poznámka z řad souboráků-diváků: Byla to fakt krásná podívaná. Celý pořad se moc povedl, jak jinak, když vystupovaly tak kvalitní soubory. Z vojvoďáckého vstupu byly nejlepší opravdu chlapecké hry, což nám potvrdily i ohlasy okolo nás sedících diváků. Samozřejmě i ostatní „čísla“ se nám líbila. Byli jste skvělí!!!
Neděli jsme začali snídaní. Dopoledne bylo volné. Někteří hráli hry v parku, někdo spal v šatně a někdo sledoval program. Po obědě jsme vystoupili v repríze pořadu o Valašsku. Následovalo rychlé balení a odjezd domů. Cestu jsme si zpříjemňovali jak jinak, než vínem a zpěvem…
Doma jsme se dozvěděli milou zprávu, že pořad „Valašsko moje, zdrávo buď“ získal hlavní cenu 66. ročníku MFF Strážnice za tematické naplnění a působivou prezentaci národopisného regionu Valašsko.

Zapsali: Tomáš Kalus a Kuba Kahánek