2012 - Souborová zabíjačka

A zas tu byl duben, Velikonoce za námi, Lukáš měl narozeniny a to nastal ten pravý čas pro souborovou zabíjačku. Letos jsme si ji užívali během víkendu od 13. do 15. dubna. Postřehy zapsala Markéta Velká

V pátek kluci dovezli pěkného sto sedmdesáti kilového pašíka, který svou poslední noc strávil v chlívku ve společnosti oveček. Večer probíhaly nezbytné přípravy.A když bylo všechno nachystané, cibule i česnek naloupaný, troky umyté..., mohla začít zábava. Ale žádná velká párty až do rána, všichni šli zodpovědně poměrně brzy spat, aby měli něco i z hlavní části programu.


V sobotu po ránu se začali sjíždět ostatní, celkem nás bylo skoro padesát, strejda Toník všechny vítal pravou domácí, cimbálovka vyhrávala, voda se v kotli vařila, kroupy,  pohanka a rýže v hrncích taky, bylinkový čaj voněl po celé chalupě a my jsme se těšili, až vůni bylinek vystřídá vůně škvařenice, jirtnic a dalších dobrot.

7.50 – všichni účastníci (kromě vedení) už jsme na místě a začínáme netrpělivě pošlapovat po dvoře a vyhlížíme řezníka.
8.05 – pomalu pomýšlíme na to, že budem muset dát pašíkoví svobodu, řezník pořád nikde...
8.10 – vše dobře dopadlo, Rosťa dovezl pana řezníka a už to šlo ráz na ráz a v 8.30 pašík naposledy hlasitě zakvičet a někdo smutně poznamenal: „Poprvé vidím živého čuníka a vy ho hned zabijete...“
Rozdělili jsme se na dva tábory: přihlížející a pracující, kteří už měli se zabíjačkami nějaké zkušenosti nebo je chtěli získat  - držet na krev, opařit, odřít štětiny, pověsit...to všechno a ještě spoustu dalšího bylo třeba udělat.
8.30 – přichází naše milé vedoucí s vtipnou kulturní vložkou, letos à la Pat a Mat.


Práce nám šla od ruky, kdo zrovna nepomáhal, pozoroval z povzdálí nebo zpíval u muziky, nálada byla výborná, v 11.05 už Lidka zpívá „Šohajíčku, čí si.“ A pak přišel i Libor, který opět velmi dbal na dodržování pitného režimu, takže za chvíli někteří, kteří si neuměli vybrat mezi tím, jestli si dají slivovici nebo jar anebo nepřebili Libora jinými pádnými argumenty, proč zrovna nepijí, odcházeli spat.
K poledni dostáváme chuť na škvařenici, všude jen samé buchty a maso nějak nechtělo měknout. Dokonce to vypadalo, že bude tlačenka pro vegetariány, protože někteří už měli takový masový absťák, že kradli vařené maso bezostyšně přímo ze stolu. Nakonec jsme se dočkali a kolem 13. hodiny už jsme do sebe ládovali tu mastnou pochoutku a dva plné kastroly byly rázem vymetené. Jakmile jsme dojedli, dorazili konečně také výherci zážitkového pobytu na souborové zabíjačce z valašského bálu. Rádi by přišli už ráno, ale obešli několik kopců, než chalupu na dolině našli. Posilnění škvařenicí se i hned chopili práce, aby měli těch zážitků co nejvíce. Den rychle utíkal, práci jsme si občas zpestřili zpěvem, Marek s Honzou si střihli verbuňk (my je zkrátka do té soutěže přihlásíme), to byly figury!


Výrobků přibývalo a kolem 16 hod jsme si mohli zazpívat „už je to uděláno, už je to hotovo“.  V kuchyni jsme připravili teplý bufet a pustili jsme se do ochutnávky zabijačkových specialitek, všechno se povedlo.


Po obědě a po umytí většiny mastných hrnců následovala tradiční tombola, kde zaručeně každý vyhrával zaručeně hodnotné ceny. Bohužel se rozpršelo, takže se tombola musela uskutečnit v kuchyni, což trochu ubralo na její dynamičnosti, ale i přesto radost každého nad svou výhrou byla nefalšovaná.


Než jsme se začali rozcházet k domovům, nakoupili jsme si podle libosti maso, jitrnice nebo jelita a další nezdravé dobroty.
A vlastně, Lukáš měl narozeniny, takže jsme mu na závěr jaksepatří popřáli a zazpívali píseň Vezeme Kokina (inspirace vynášením Mařeny).  


Někteří se mezitím vzbudili a zatímco většina už balila kufry s masem a vyrážela domů, zábava pro ně ještě zdaleka nekončila. Do neděle už však vydržela jen hrstka statečných. Jenže bylo třeba ještě pořádně uklidit, proto jsme jim přišli někteří přišli pomoct, dojedli jsme zbytky, zhodnotili jsme průběh a v neděli odpoledne už byla letošní zabíjačka minulostí.


Lukáš zas v neděli vyhrožoval, že příští rok žádná zabíjačka nebude, protože dobrého prý po málu, ale snad si to zas rozmyslí.

FOTO