2012 - MFF Strážnice

Strážnice 2012 - tak jak nám ji zapsala Markéta Velká.

 

 

Ve Strážnici si nás asi oblíbili, protože i tentokrát jsme byli pozvání k účinkování na 67. ročníku tohoto slavného festivalu, a to dokonce hned do tří pořadu. Z toho jsme sice měli nejdříve radost, ale jak jsme pocítili na vlastní kůži, sedět „prdelkou na třech židlích“ (dovolila jsem si citovat Irenku Blablovou) není až taková sranda...Ten páteční běh mezi zkouškami a následně vystoupeními směr  Bludník – Zahrada a zpět byl totiž dost náročný.
Do Strážnice jsme vyjeli v pátek v deset a s odbočkou na víno do Blatnice (raději zde neuvádím, kolik litrů jsme nabrali, aby si snad někdo nemyslel, že máme „problém“ s alkoholem) jsme dorazili na místo ve čtrnáct hodin. A hurá na první zkoušku, a to do pořadu Pozvánka na festival, jehož autorkou byla paní Habartová.  Většinu naší samostatné zkoušky jsme věnovali nácviku společného úvodu, což byla trochu ztráta času, když na konci zkoušek se společný závěr nacvičoval znova. Společně! Pak už jsme si jen rychle přejeli naše dva vstupy – vojenské zvrtky a čeladensky s kovalem. Muzika a zpěváci se rychle přemístili na Zahradu, kde už probíhala zkouška pořadu Zazpívejme sobě a pospolu autora pana Vršeckého, toho času v lázních. Náš časový skluz ještě znásobili muzikanti, kteří si spletli Zahradu se Zámkem, takže zastupující šéf pořadu, už byl celkem dost vytočený a došlo i na silná slova. Ale jak se v sobotu naštěstí ukázalo – těžko na cvičišti, lehko na bojišti. A po generálce na tento pořad opět poklusem na Bludník nazkoušet společný úvod a závěr. A potom? Opět na Zahradu, opět poklusem, kde už probíhala zkouška na pořad Sešli se autorky Irenky Blablové. Kvůli nás se nejdříve musely secvičit společné části, abychom se před vystoupeními ještě stihli navečeřet a byli včas převlečení do krojů. Naše samostatné vstupy- část krmaše a gořalkové jsme si ani nezkusili.

Program pozvánka na festival začínal o půl deváté, připraveni v pozoru už jsme museli být ve čtvrt na devět, abychom pak třičtvrtě hodiny čekali, až skončí slavnostní zahájení celého festivalu...Byli jsme pěkně otrávení, a když měl pořad konečně začít, museli jsme se dost přemáhat, abychom nasadili úsměv č. 36 a radostně vtančili na prkna bludnického podia. Nakonec jsme ale podlehli tradičně úžasné strářnické atmosféře a vystoupení jsme si užili. Podle velkého potlesku se líbilo i divákům. Program skončil před desátou, a pak zase následoval jak jinak bleskový přesun na Zahradu, abychom se připravili na pořad Sešli se, který byl o setkávání muzikantů a tanečníků áam blízkých, protože kromě nás v pořadu vystupovaly ještě soubry Ondřejnica, Grunik, Radhošť a CM Vojtek. Zase jsme udělali radost sobě, Irence i divákům, myslím, že to byl pořad moc hezký, který přiblížil publiku lašské a valašské tance a písně a který odpověděl také na otázku, která písnička je ta nejkrásnější – no přece tak zpívaná od srdce...A pak už konec vyčerpávajícího maratonu a volná zábava v areálu plném muzikantů, zpěváků, tanečníků za všech koutu republiky, zkrátka těch, kteří mají rádi folklor. Asi o půl druhé jsme unavení odjeli do Bzence hledat ubytovnu, na druhý pokus se nám to podařilo a my jsme dali aspoň na pár hodin odpočinou našim unaveným tělům.
V sobotu už byl náš program o poznání volnější. Čekal nás jen průvod a muziku jedno vystoupení. Ráno po snídani jsme skoro všichni navštívili v kostele Sv. Martina pořad Hudba Pravky autora Jana Rokyty ml. Jedním slovem nádhera a pohlazení na duši slovem i hudbou v podání CM Technik, panovy flétny a varhan a zpěvem písní kostelních a duchovních. Aspoň pro mě krásné zklidnění po pátečním tanečním šilenství. Pak jsme si uživali volna a různě jsme se zabavili třeba při sledování verbířské soutěže nebo poslechem cimbálovek. Po  obědě jsme navlékli kroje a vyrazili jsme do průvodu. Jako tradičně bylo vedro, slunce pražilo, trasa byla dlouhá, čekání až konečně vyrazíme ještě delší. Nakonec to ale kupodivu uběhlo a za silné podpory diváků v ulicích jsme po hodině a půl dotančili až na náměstí, kde byl průvod ukončen. Pro tanečníky to znamenalo také ukončení povinností a muzika jim mohla jen závidět, že už mohli propocené kroje sbalit do kufru a vyměnit je za materiálově úspornější a méně výhřevnější svršky. Od šesti začal na Zahradě pořad Zazpívejme sobě a pospolu, hodinu a půl jsem společně s diváky a s muzikami Pentla, Kvítek a Hokládu, zpívali písně populární   i ty méně známe z různých regionů. Naše muzika vsadia spiš na ty méně známe, ale přidali se k nám všichni naši tanečníci, kteří nás přišli solidárně podpořit do hlediště.
Tímto pořadem skončilo účinkování i pro muziku a zpěváky. Mohli jsme si tedy konečně podle libosti užívat atmosféru festivalu. Většina z nás se sešla na pořadu O tom, co bude po tom známých vtipálků Davida Pavlíčka a Ládi Šimečka. Spolu s námi si tento pořad nenechaly ujít stovky diváků, takže Zahrada doslova praskala ve švech. A bylo nač se dívat, bránice jsme procvičili dokonale, když jsme viděli, co nás čeká po smrti – peklo nebo nebe, kde v řece teče slivolice, kde se pořádají taneční čtvrty... Pořad skončil po půlnoci, pak jsme se ještě chvíli pobavili v areálu a ve dvě jsme se vydali na zpáteční cestu.
Strážnický festival  byl příjemný nádherným počasím, pěknými pořady, fantastickou diváckou atmosférou, setkávání se známými s jiných souborů,  jen těch zkoušek a vystoupení kdyby bylo trochu méně, tak by to bylo úplně dokonalé.