2012 - Léto s Bleskem

Prázdniny nám pomalu (vlastně spíš rychle) utekly, a tak píšu krátké ohlédnutí za letní souborovou sezonou, která byla letos dost nabitá.
V červenci jsme měli vystoupení téměř každý víkend a někteří z nás si k nim přidali ještě tři dny strávené v Praze na Všesokolském sletu. Spolu s ostatními lašskými, valašskými a slezskými soubory vystoupili v jeho programu se skladbou Radostná země. Ale pěkně popořádku.

První horkou červencovou neděli (1.7.) jsme vyrazili na festival do Dambořic. Cestovali jsme společně se souborem Soláň, se kterým jsme vystupovali v pořadu Po valašsky od země. Jeho autorem byl Tomáš Gross. Cesta byla velmi dlouhá, než jsme se postupně všichni posbírali, zabralo to několik hodin. A do Dambořic daleko. Sotva nasedli všichni ze Soláně, se hned pustili do zpěvu. To my jsme tak aktivní v tom vedru nebyli. V busu nefungovala klimatizace, protože kdyby fungovala, mohl by se přehřát motor. V Dambořicích chvíli trvalo, než jsme našli amfiteátr, ale nakonec se dobrá věc podařila. Rychle jsme absolvovali zkoušku, a pak jsme už jen jsme hledali stín, chládek a osvěžení, abychom přečkali to neskutečné horko. Občerstveni studeným řízkem a studeným salátem jsme si zpestřili volno také zajímavou sázkou: kolik let má vlástně Tomáš Gross? Tady to prozrazovat nebudu, ale moc se nás nestrefilo. Všichni jsme se však u toho dobře pobavili a nejlepší tipovači nám za vyhrané peníze koupili pivo. Studené! To už se pomalu blížil čas našeho vystoupení, a tak nám nezbývalo, než vyměnit lehké letní modely za výhřevné kroje. Následovalo hodinové koupání se ve vlastním potu během zvrtků, točených, odzemku a dalších tanců. I když už byl skoro večer, teploměr stále ukazoval třicet. Kupodivu přišlo i mnoho diváků (spíš jsme si mysleli, že všichni leží doma u bazénu) a podle potlesku se jim naše vystoupení snad líbilo. Po jeho skončení jsme se ještě krátce občerstvili a rychle jsme se vydali na zpáteční cestu, protože domů to bylo daleko. V autobuse bylo veselo, zapojili jsme se i my, nástroje vytáhli skoro všichni muzikanti, a tak kilometry rychle ubíhaly. Přesto jsme dorazili do Kozlovic až kolem půlnoci.

Odpoledne druhé červencové neděle (8.7.) jsme strávili ve skanzenu, kde nás čekalo hodinové vystoupení nazvané Nědaleko za cestu. Opět bylo velké vedro, ale amfiteátr v Dřevěném městečku je ve stínu, tak se to dalo vydržet. Toto vystoupení si bude pamatovat hlavně Zdena Tománek, který si během skoku zvrtl kotník a část prázdnin tak strávil s nohou v sádře. Jinak se asi nic zajímavějšího nepřihodilo. Pěknou letní neděli jsme ukončili u Šivek v bazénu.
Po čtrnáctidenní pauze (22.7.) byl před námi zahraniční zájezd, letos asi jediný. Vyrazili jsme na "daleké" Slovensko do oravské vesničky Sihelné, kde se konal dvacátý ročník Slávnosti folklóru pod Pilskom a Babou horou. Co by tak stálo za zmínku? Vystoupení se konalo na malém pódiu postaveném na fotbalovém hřišti, na oběd byl guláš, šatna v busu, místo záchodu toitoiky...zkrátka bylo to takové autentické, jak podotkl jeden z účastníků. Po dlouhé době nám hrál na basu Jirka Doros, kromě našeho vystoupení bylo zajímavé také to od Šarišanu. Diváků bylo dost, teplota vzduchu příjemná, aplaus přiměřený. Po vystoupení, jehož začátek se o dost posunul (A kdo za to mohl? Nečekaně polský soubor), jsme hned odjížděli domů. Stihli jsme to tak, že přesně ve 22,00 Kokyn píchal...na noční.
A byl tu konec července a čtvrté vysotupení, tentokrát v sobotu (29.7.). Brzy ráno jsme vyrazili do Buchlovic, abychom svým vystoupením zpestřili program Festivalu česneku. Většina z nás vypadala velmi zbídačeně, protože v pátek se na koupališti konala zábava s kapelou Trifid a mnozí toho moc nenaspali. Adama Valíčka jsme doslova vytahovali z postele. S malým zpožděním jsme tedy vyrazili a cesta byla velmi klidná, protože skoro všichni doháněli probdělou noc. V Buchlovicích už to žilo, bylo nádherné počasí, takže návštěvníků se sešlo opravdu hodně. Rychle jsme se převlékli do krojů a o půl desáté už jsme stáli pěkně na sluníčku s kelímkem podmáslí s česnekem na nádvoří buchlovického zámku, kde probíhalo zahájení celé akce a následně také naše první vystoupení. Za celý den jsme absolvovali celkem tři. Naštěstí to byly jen krátké vstupy, ale i tak některým hrozil kolaps. V mezičase jsme odpočívali v šatně, prohlíželi si zboží v mnoha stáncích a ochutnávali česnekové speciality. Kolem patnácté hodiny už jsme měli všechna vystoupení za sebou, a tak nic nebránilo tomu, abychom se vydali na zpáteční cestu. Večer se opět konala párty, tentokrát u Kahánků na zahradě (bo rodiče vyrazili na kola...).
V srpnu nás čekaly pouze Sochovky, ale i tak jsme se scházeli často, protože bylo třeba nacvičit nové pásmo, o kterém se sice mluvilo od začátku roku, ale až do srpna zůstalo pouze u slov. Jenže opět platilo, že pod tlakem se pracuje nejlépe, a tak se nám podařilo dát dohromady pásmo Zbojnici idú, které jsme si hned všichni oblíbili. Tentokrát se vyřádili hlavně kluci, kteří mohou předvést své taneční umění při skoku. S touto horkou novinkou jsme tedy vystoupili 25. 8. na Sochových slavnostech v pořadu Ty zje, Janku, ty zje zbujnik. Co ještě dodat k letošním Sochovkám? Počasí opět podržel pan Socha a možná se k němu přidali i pan Rokyta, pan Kotek, pan Goluch, kteří už nás bohužel budou sledovat jen z nebe. Program byl nabitý, naši muzikanti vystoupili ještě v pořadu Praménky stříbra věnovaném sběratelům lidových písní. Fandili jsme Kristýně a Honzovi, kteří vystupovali také se souborem Fogáš, u našeho stánku s vařonkou a nejen tam jsme potkali mnoho známých, byl to zkrátka pěkný den, večer, noc...
Na většinu vystoupení nás vozil bezpečně náš oblíbený řidič Blesk, což je malá nápověda, proč takový divný nadpis mého článku.