2013 - Arménie

Přečtěte si cestovatelský deník Petry Klementové ze zájezdu do Arménie.

 

 

6.-12.září 2013                              


6. září - pátek
Sraz účastníků zájezdu byl v Kozlovicích  před OÚ ve 12.30. Přišly se s námi rozloučit i Terezka, Deniska a Zdenka.  Nástroje a kufry jsme nabalili do autobusu našeho tradičního dopravce – fa Ševčík.
Před autobusem jsme udělali kruh, rozdělili si pořadová čísla – abychom se jednodušeji počítali, a pak jsme tradičně zazpívali, zaskákali a zabušili naši souborovou hymnu.

Čísla:
1.  Borďa – Tomáš Bordovský
2. Gabka  Petrová
3. Leňa – Lenka Eliášová
4.  Sopek – Věra Tobolová
5.  Fiza - Ludmila Fizková
6.  Tomáš Guba
7. Petra Klementová
8.  Obtul - Honza Obtulovič
9. Kokin - Lukáš Mrkva
10. Kika – Kristýna Kotalová
11. Šimpanza – Jakub Kahánek
12. Mič – Martin Mičulka
13. Kaluž – Tomáš Kalus
14. Šivka – Pajda – Petra Prašivková
15. Pája Prašivková
16. Folťas – HiFi - Honza Foltýn
17.  ViFi - Verča Fizková
18. Evik – Eva Kovářová
19. Sabča – Sabina Klegová
20. Daněk – Zdeněk Tofel

Už ve 13.29 hod.  jsme na poslední chvíli využili možnosti otočení busu a vrátili jsme se pro zapomenutou vařonku. Nezdrželi jsme se moc, Tomáš Kalus šel najisto.

V Praze jsme si zajeli do centra na Vinohradskou ulici a v kanceláři Czech Tourism  jsme vyzvedli propagační materiály. Odtud už jsme mířili rovnou na terminál č. 1 letiště Václava Havla.
Kdo měl ještě místo v kufru, musel přibalit propagační materiály nebo medový dort Marlenku, pečený podle tradiční arménské receptury.  Jeden se do kufrů fakt nemohl vejít a tak jsme si ho na letišti ještě rozporcovali. Vynikající!!!! Doufáme, že nás takovými tradičními dobrotami budou v Arménii krmit celou dobu.

22.00 hod. – odlet (hlásili zpoždění 20 min, ale nastupovali jsme včas), při odbavováni jsme se seznámili s Čechy, kteří jeli poznávat krásy Arménie na 14 dní, pokud budou v době našeho vystoupení v Jerevanu, přijdou nás podpořit. V letadle většina lidí usnula, my s Věrkou jsme pokračovaly v družbě s Vladimírem, který koupil celou láhev whisky Grands – během letu jsme byly pozvány na několik panáků a tak jsme spát nestihly a čile jsme konverzovaly, prozatím v českém jazyce :D
Let trval 3 hod. 20min a přesto jsme přistáli ve 4.30 (posun času + 2 hodiny)

7. září - sobota
4.30 hod. – přílet – letiště Zvartnots  Jerevan
Po vyzvednutí kufrů a cimbálu jsme chvíli čekali na odvoz a přitom jsme potkali další soubor, který přiletěl na stejný festival ze Sardinie  - soubor Samugheo.  
Že to nebude jen takové krátké seznámení jsme poznali během následujících pár hodin 
Italům se během letu ztratilo jedno zavazadlo, takže zatím, co to řešili, Vojvoda už seděl v autobuse – a to jsme museli cimbál vyložit z obalu, protože by se nevešel do zavazadlového prostoru.
Dozvídáme se informaci, že pojedeme všichni jedním – takže čekáme na Italy.  Mezitím za námi přijeli organizátoři festivalu Michail a Hasmik Baghramyan.
Jeli jsme společným autobusem na ubytování – nejdříve vystupovali Italové, aby pak zase nastoupili a jeli s námi na naši ubytovnu, do našeho domečku. Doteď není přesně jasné co se dělo, ale ubytování se jim nějak nepozdávalo, možná bylo částečně obsazené někým jiným … mysleli jsme, že tam třeba ubytovali litevský soubor.
Vynesli jsme naše těžké kufry po vysokém schodišti, mysleli, že obsadíme jedno patro, ale ouha – dělí nás na ženy a muže …. Venku je bazén, snad to nebude jako v Jordánsku – dny koupaní pro muže a dny koupání pro ženy: D
…..  a nastalo počítání WC a sprch a přenášení postelí a skládání postelí ….

V 8.00 hod. arménského času už bydlíme všichni vč. Italů a Martin Mič Mičulku (později zvaný už jen Miča) nemá postel.
8 hod. snídaně na terase – zelenina, ovoce, čaj, káva, sýr ….. pak přinesli chléb (veka) a chlebové placky – lavash  (no a hned máme s Honzou několik návrhů na scénky a soutěže na Valašský bál). Po snídani přijel Michail a ptal se,  jestli si nedáme šunku a vajíčka … a my se předtím docpali chlebem …tak příště: D
Michail (Bagramjan (52) manžel od Hasmik - prezidentky festivalu) nám ještě na terase  udělal velmi rozsáhlou přednášku o Arménské historii v ruském jazyce.
10.30 hod.  –  většina lidí se snaží nabrat síly, Věra, Zdeněk (Daněk) a krojovaný pár Kika (Kristýnka Kotalová a Mič (Martin Mičulka) jedou taxíky na zahájení festivalu – tisková konference – kamery, novináři, fotografové, Daněk mluví bez překladatele napřímo - rusky.  Záznam se nám zatím nepodařilo sehnat.

Zpátky jedou taxíkem a řidič bloudil cca 60 minut po Jerevanu, Věra mu půjčovala svůj český mobil, aby si mohl zavolat organizátorům.
13.30 hod. -  oběd – chleba, zelenina, hranolky (každý 5) a lilek (max. 1-2ks na osobu), Italové – hromady hranolků, ovoce, salát, lečo …. prý si o to řekli: D
To Vojvoďáci raději zkoušejí bazén a poté si dáváme na pokoji u choreografek kávičku z vlastních zásob s Marlenkou – také z vlastních zásob.
16.00 hod. – plánován City tour Jerevan
-    představa, že pojedeme busem a sem tam někde vystoupíme
-    realita – jdeme celou dobu pěšky
Jerevan je hlavním městem a je považován za jedno z nejdéle trvale osídlených míst na světě. Původní staré sídlo Erebuni založené v 8. Stol. před Kristem na kraji současného Jerevanu  - centrum Jerevanu bylo vybudováno až ve 20. stoleti.
Za městem se rýsuje silueta Araratu, tedy malého a velkého Aratratu (za hranicí v Turecku)
Jerevan má cca 1mil. obyvatel a leží cca 800-1000 metrů nad mořem.
NAŠE ZASTÁVKY:
1.    Institut archeologie a etnografie – celá prohlídka trvala cca 10min – momentálně mají totiž vše v papírových krabicích a sem tam stojí nějaké šíleně stará nádoba na víno … – no, zajímavý začátek
2.    Státní univerzita a několik soch v okolí (naši průvodci Hakob a Narine znají výborně nejen historii Arménie, Jerevanu, ale dokážou plynule dlouho mluvit o každé soše, kterou jsme viděli a nebylo jich málo …. A pro jistotu v ruštině i v angličtině)
3.    Výměna peněz v centru a první loky piva, kávy, …

4.    Katedrála   

5.    Náměstí Republiky

6.    Slavný balkon – z něj byla vyhlášená v roce 1918 vyhlášená samostatná Arménská republika   Sídlo arménského parlamentu v roce 1918

7.    Náměstí Svobody – 3D obrázky malované na zemi, opera (foto)

8.    Kaskády - což je betonový památník, ze kterého je výhled na celé město -  uvnitř památníku jsou jezdící schody a jednotlivé stupně jsou zdobeny moderními sochami a spoustou fontán a vodotrysků. Podobně jako z většiny Jerevanu, i odtud bývá za jasného počasí vidět posvátná hora všech Arménů – Ararat (5156 m). Biblická hora a národní symbol Arménů ale stojí v Turecku, v zemi jejich nepřítele, s nímž mají dodnes uzavřené hranice.   Podle biblické pověsti zde přistál Noe se svou rodinou po velké potopě. Je nejvyšší horou Arménské vysočiny a zároveň nejvyšší horou Turecka. Tento vyhaslý vulkán (naposledy činný v r. 1840) s celoroční sněhovou čepicí dominuje okolní krajině.

Procházeli jsme se Jerevanem až do tmy, někteří už mají bolavé nohy, všichni jsme hladoví a také jsme toho moc nenaspali – průvodci nám zavolali 6 taxíků a jedeme na večeři – většinou z vlastních zásob.

Měli jsme v plánu se pořádně vyspat, místo toho jsme někteří nespali skoro vůbec.

8. září - neděle
8.00 hod. snídaně – přidali nám na požádání marmeládu a dokonce i zákusek, máme i své zásoby káviček 2v1 apod. a tak už jsme po ránu spokojeni.
Odjezd do Gavaru  - jedeme s řidičem Davidem (kromě č. 6 a 20 – nevešli se a musí jet jiným mikrobusem) -cestou zpíváme, hrajeme hry, odevzdáváme fanty a také plníme úkoly, abychom fanty získali zpět …
Např. Gabka musela za svůj fant vymyslet během 5min básničku na téma Arménie:
V Arménii na zájezdě je mi tuze blaze, v peněžence 10 tisíc a není tu draze.
S Italami fackujem se o jedinu sprchu, děláme si jen naschvály, vše v přátelském duchu.
Doufám, že dnes dožijem se souborové pařby, ať Itali dostanou nás do svých srdcí navždy.

V Gavaru se nejdříve zúčastňujeme  bohoslužby za mír.  Na konci jsme zazpívali jednu píseň my a jednu Litevci. Italové raději nezpívali.
Vystoupení probíhá v místním kulturním středisku – je trošku rozpadlé, nazvěme to,  že je v rekonstrukci 
Po vystoupení jsme všichni pozváni na raut, kde jsme po jídle rozproudili zábavu u klavíru a nakonec jsme i tancovali. U rautu bylo podáváno i víno, o kterém jsme četli před odjezdem do Arménie – víno z granátových jablek. Víno bylo tak vynikající, že po rautu postupně v prvním obchůdku nakupujeme „padarky“ – vino, koňak.

Cestou zpátky jedeme opět okolo jezera Sevan a chceme u něj zastavit. Naše přání je vyslyšeno.

Jezero Sevan ("modrá perla Arménie", "modré oči Arménie") je největší jezero na Kavkaze: 80 km dlouhé, až 30 km široké, s vodní plochou okolo 1000 km2 a hloubkou až několik desítek metrů.  Se svojí nadmořskou výškou 1916 m se řadí mezi jedno z nejvýše položených vulkanických jezer na světě. Má celkem 28 krátkých přítoků, ale pouze jedna řeka z něj vytéká: Hrazdan. Na ní bylo postaveno množství vodních elektráren. Aby byl kompenzován velký odtok potřebný pro provoz elektráren, byl zbudován 48 km dlouhý tunel, který přivádí vodu z řeky Arpy do jezera. Na poloostrově v severní části jezera se pak nachází malebný klášter Sevanavank.
Po návratu si dáváme večeři a místo odpočinku se začínáme družit s Italy a místo spánku „paříme“ – někteří opět do rána. Ach jo!


9. září - pondělí
Ráno se dozvídáme, že máme v souboru čerstvou babičku – narodila se Sabinka Fizková.
V plánu je odjezd na předvádění pečení chleba – lavash. Čekáme venku na bus …. Uběhlo už 30 minut. Busy nikde.
Odjezd je posunut o 10 minut a tak čekáme dále.
Čekáme už další hodinu a máme obavu, že exkurzi nestihneme.
S dvouhodinovým zpožděním vyrážíme do hor. Zajímavé je, že Litevci ani Italové nečekali a prostě přišli až na opravdový odjezd. Cestou potkáváme bagry, náklaďáky, stáda ovcí a krav. Dokonce jsme vjeli i do zákazu vjezdu – bylo tam napsáno, že se o kousek dál pracuje …. Najednou stojíme s naším velkým autobusem na úzké cestě, před námi díra, vedle nás díra, za námi úzká zatáčka do kopce. Dělníci, kteří stojí u obrovského bagru se na nás dívají, jako na blázny, nakonec musí kousínek díry zahrabat a my těsně projíždíme dál.
Nejdeme jako klasičtí turisté na předváděčku = atrakci, ale Hasmik (prezidentka festivalu) má ve svém souboru děti, u kterých doma ještě pečou svůj lavash a nekupují jej v obchodě. Měli ho v plánu péct jiný den, ale Hasmik je poprosila, aby pekli 9.9, abychom viděli, jak to bylo a je opravdu.  Kromě chleba lavash jsme ochutnali i domácí zeleninu, jogurt a ovoce.
Pečení chleba lavash je tradičně doprovázeno  ……
Rovnou z exkurze se vydáváme na vystoupení do Giumri - metropole provincie Širak a zároveň největší město této severozápadní provincie. Nachází se 120 km od hlavního arménského města Jerevanu a s 210 900 obyvateli je druhým největším městem v Arménii.
Na zpáteční cestě jsme byli pozváni na večeři do italské pizzerie – kde jsme se všichni pořádně přejedli k prasknutí a navíc jsme se připojili k wifi a posílali domů pozdravy mailem, skypem, viberem atd.


10.září – úterý
9hod. snídaně – povětšinou z vlastních zásob – velká chuť na paštiky :D
V 10 hod. plánován odjezd     do Erebuni muzea. Prohlídka ruin pevnosti Erebuni, která byla založena králem Argishti v roce 782 př.n. l. a navštívení muzea Erebuni. Město Erebuni bylo v 7. století přejmenováno na Jerevan, když bylo hlavním městem Arménie.
Poté jsme se ještě zastavili na trhu suvenýrů a koupili si něco na památku a dárky rodinám a přátelům.
13.00 oběd, tzn. 14.30 oběd: D, po obědě bazén a malá přednáška Karena Hakobjana – hraje a vyrábí arménské hudební nástroje – nejen duduky. Více Inko na www.armenianinstruments.am.
v 17.30 (18 hod.) odjezd v krojích na náměstí Svobody  - tancování, zpívání všech souborů, s lidmi, natáčení TV
Po vystoupení  jsme měli možnost shlédnout hrající a tančící fontány.
Večer po příjezdu – arménská grilovačka – šašlik, pařba s Itálii (o půlnoci odjížděli) a Litvou

11.září – středa
9.30 hod. snídaně – už jdeme automaticky později a ona opravdu byla v 9.30 (omelety)
Po snídani vyrážíme na pakupky – trošku jsme pobloudili, ve dne je ten Jerevan tak jednotvárný : D
Choreografky a Daněk jeli na návštěvu ke Karenu Hakobjanovi domů.
11.30 hod. odjezd na vystoupení do divadla – ovšem nikdo s tím časem nepočítal a autobus tam byl, museli jsme sbalit věci lidem, kteří chyběli a zavolat jim, ať dojedou přímo do divadla.
V divadle proběhla zvuková i prostorová zkouška. Koncert ovšem nezačal v plánovaných 14 hod., ale až o hodinu později.
V 17.00 hod. jsme spěchali zpátky, převlekli se, dali si svačinku (oběd) a vyrazili hned do Garni a Geghard .
Bohužel už je pozdě a stihli jsme jen klášter Geghard  - je architektonicky unikátní klášter v Arménii. Klášter byl založen již ve 3. století, hlavní kaple však byla vystavěna až v roce 1215. Přilehlé údolí Azat tvoří další dominantu celé krajiny. Chrám St. Geghard (12. – 13. Stol.), jehož jméno znamená „svaté kopí“ na počest dlouho chráněného kopí, které probodlo tělo pronásledovaného Krista.
-    V jedné  zkouška akustiky :D
Po návratu rychlé balení a večeře – společná s Litevci a byla i polévka, protože Michail zjistil, že si pořád děláme sáčkové.

12. září - středa
O půlnoci jsme měli odjet na letiště, nakonec jsme se hodinu loučili při čekání na taxíky.
Taxikáři s námi zběsile vyrazili rychlostí cca 120km/h a auto s nástroji a Michailem jelo o poznání pomaleji , čímž vznikl na letišti problém, protože taxi měl platil Michail. Většina z nás to ani netušila, vystoupili jsme z taxiků a šli si po svých, až po chvíli přiběhl Borďa, že taxikáři po nás chtějí peníze …. My jsme mu to vůbec nevěřili, prostě jsme si s tím nelámali hlavy. Až když řekl, že mají Gabku jako rukojmí , tak jsme teprve zareagovali, to už naštěstí dojel Michail a vše vyřídil.
U odbavení jsme se rozloučili s Michailem a  čekali na odlet domů. Ještě na letišti jsme si dávali lavash a Daněk vytáhl skleničku domácího zavařeného masíčka. Let byl opět pro většina souboráků prospala.  My s Věrou to asi neumíme a tak jsme celý let prokecaly .
Z Prahy jedeme Ševčík - busem  s jedinou přestávkou na Rohlence a v Kozlovicích jsme byli kolem 13 hodiny.



Něco o Arménii:    

Arménská republika (Hajastani anrapetuthjun)
Arménský prapředek se jmenoval HAJK. Odtud HAJKI – Arménci.

Symbol CHAČKAR – kamenný kříž (tzv. květový).                                                                           

Arménie má 10 provincií, s Jerevanem 11. Má cca 3,2 mil. obyvatel.                                           

Měna: arménský Dram (AMD). 1 EUR = 530 AMD = 26,00 Kč.

Arménská vysočina patří k dávným centrům lidské civilizace. Byla trvale osídlená od  paleolitu. V nejstarších písemných památkách z dob Chetitů je zmínka o národu Chajasa v 2. tisíciletí před našim letopočtem. V tomto období ovládli území Arménie Asyřané. Město Jerevan bylo nejstarším písemně doloženým městem na území někdejšího SSSR. Spojením arménských kmenů v 9. století př. n. l. vznikla říše Urartu v oblasti Vanského jezera. V tomto období byla založena mnohá opevněná města, rozvíjela se řemesla a pěstování vína. V 6. století před n. l. Urartská říše zanikla po vpádu médských vojsk. V Malé Arménii a na Araratské rovině vzniklo Arménské království a začal se formovat arménský národ.
Ve 4. století si Arménii rozdělili Římané a Peršané. Od 7. do 9. století ji ovládali Arabové. Arménský stát se obnovil v 9. století. Arméni vynikali jako obchodníci, zakládali kolonie po celé Přední Asii, ale i v Kyjevě a Novgorodě. Od 11. století ovládali zemi Seldžuci, od 13. století Mongolové. V 17. století byla Arménie rozdělena mezi Turecko (připadla mu západní Arménie) a Persii (východní Arménie). Národní identitu jim v tomto období pomohla udržet jejich kultura, pěstovaná převážně emigranty v zahraničí. Až začátkem 19. století připadla část východní Arménie spolu s východní Gruzií carskému Rusku. Ruská vojska a arménští dobrovolníci roku 1827 ovládli celou východní Arménii. Armény žijících v Tureckem spravované západní Arménii postihl těžký osud. V letech 1890–1922 byli systematicky vyvražďováni. Při této genocidě přišlo o život zhruba 1,5 miliónu lidí, dalších 100 tisíc uteklo před pronásledováním do Ruska a jiných zemí. Rozvíjela se fakticky už jen východní Arménie. Po První světové válce se Arménie dostala na nějakou dobu pod správu států Dohody. V roce 1920 začalo komunisty podporované povstání, které vyhnalo zahraniční vojska ze země a naopak na svoje území přivolalo Rudou armádu. 29. listopadu 1920 byla vyhlášena sovětská vláda a o dva roky později Arménie vstoupila do Zakavkazské federace a stala se členem SSSR. Arménii v roce 1988 postihlo silné zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice, v důsledku kterého zahynulo nejméně 50 000 lidí. Sovětská moc tajila následky zemětřesení. Toho samého roku začala Arménie boj se sousedním Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu, který se ještě vyostřil po rozpadu SSSR. Od roku 1994 dodržují obě země oficiálně příměří. Turecko na protest proti obsazení Náhorního Karabachu uzavřelo arménské hranice. V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu a stala součástí SNS. V roce 1999 byl při zasedání parlamentu zavražděn premiér, což následně vedlo k částečné ekonomické i společenské krizi v zemi.
Společenství nezávislých států (SNS) (rusky: Содружество Независимых Государств, Sodružestvo nězavisimych gosudarstv) je organizace zahrnující 9 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu: Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Turkmenistán přerušil své stálé členství 26. srpna 2005 a je v současné době přidruženým členem. 12. srpna 2008 oznámila Gruzie odchod ze SNS. 14. srpna pak gruzínský parlament vzhledem k ozbrojenému konfliktu s Ruskem hlasováním anuloval smlouvy o členství v SNS.[1][2] Sídlem Společenství nezávislých států je běloruský Minsk.
Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat, kde se také nachází oficiální nejvyšší hora Arménie (Aragac, 4090 m n. m.). Arméni však považují biblickou horu Ararat 5134 m n. m., kterou mají ve státním symbolu, a která leží pouze kilometr od hranic v muslimském Turecku, za svoji vlastní, protože ji po tisíciletí obývali právě oni. Avšak po genocidě osmanskými Turky v letech 1913–1920 a následných změnách v politické mapě, (založení SSSR ) zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území.                          Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území. Kvůli hornaté krajině je vytváření zemědělských oblastí obtížné.
V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 7,2 stupně magnitudy, které připravilo o život více než 50 000 lidí především ve městech Spitak, Leninakan (dnes Gjumri) a Kirovakan (dnes Vanadzor).
Náboženství:                                                                                                                         Arménské království jako první státní útvar na světě přijalo roku 301 n.l. křesťanství za státní náboženství. K arménské apoštolské církvi se hlásí 99% obyvatelstva.                                    
V září roku 1855 byl na zámku v Zákupech na návštěvě u excísaře Ferdinanda V. Dobrotivého arcibiskup Arménů Arihtazes Azaria.[2]

Petra Klementová, 15.9.2013