2016 - Nabitá letní sezóna

„Život je příliš krátký na to, abychom nedělali to, co máme rádi.“ A podle našeho letošního souboráckého kalendáře mámo moc rádi právě vystupování, protože jsme letní víkendy snad ani netrávili jinak …

Vezmeme to ale pěkně popořádku. Letní sezónu jsme zahájili třetí červnový víkend na festivalu "Pod Zvičinou" v Lázních Bělohrad. Až na to, že všechna naše venkovní vystoupení doprovázel déšť, spolu s námi bydlely na ubytovně také početné rodinky pavouků a voda tekla jenom, když jsme mooc prosili, tak jsme si užili vcelku fajnový víkend. Jelikož jsme velcí srdcaři a bojovníci, tak jsme se zúčastnili hned několika soutěží, které byly součástí festivalu. Naše Terka se ucházela o titul "festivalová miss", externí kuchaři Vašek a Libor vařili guláš (bez zkušeností, bez přípravy, bez surovin ...) a hned několik párů tančilo a pilo pivo v soutěži "Polka ralley". Ve všech soutěžích jsme byli skoro první. Ale jenom skoro, protože jsme chtěli nechat vyniknout domácí :-)

14 dní na to jsme o víkendu absolvovali vystoupení hned na dvou festivalech. V pátek zazpíval náš ženský pěvecký sbor v pořadu Kláry Obručové na festivalu Vsetínský krpec. V sobotu jsme po velmi dlouhé době (asi tak 20 let?) okusili atmosféru legendární Jízdy králů. Tentokrát na Hané v obci Doloplazy. Jakožto účastníci samotné jízdy až na chvostu průvodu vsí jsme bohužel neměli možnost dostatečně vstřebat atmosféru tohoto vzácného lidového obyčeje. Přikládám zde ale pěkné video, které mapuje samotnou jízdu krále hned z první ruky. Je zde i kousek našeho vystoupení, které proběhlo po jízdě v amfiteátru.

Jízda králů Doloplazy 2016

Již tradicí se stávají vystoupení na Portášské slavnosti na Opálené, které tentokrát proběhlo 23. července a taky letní koncerty k jakékoliv příležitosti v dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Ten letošní proběhl týden po Opálené u příležitosti Dnů řemesel a setkání kovářů. Vystoupení v Rožnově, díky jejich nezaměnitelné atmosféře a téměř stoprocentní jistotě velkého počtu diváků, si velmi vážíme. Tak snad zase za rok J.

Prázdniny se přehouply do své druhé poloviny a před námi je poslední volná sobota na dlouhou dobu. Teda jen pro některé, protože naše muzika by bez naškrobené košile či rukávců, Svítáníčka a decky vína z pet láhve určitě 14 dní nevydržela. Proto si naplánovala hraní na Řezbářském sympóziu ve Velkých Karlovicích.

Prázdninové prázdniny skončily a my jedeme na dva folklórní festivaly. 13. srpna to je Léto na Soláni. Jedeme odpočatí a plní energie. A bylo to fajné. A navíc jsme letos poprvé na Soláni nezmokli. Přejeme do příštích let samé takovéto suché a úspěšné ročníky.

Další týden to byly Sochovy národopisné slavnosti ve Lhotce. Zde jsme představili naše zbrusu nové pásmo „Za čtverák, za čtveráček“. Kdo zná naši dosavadní tvorbu, tak bylo pro něj toto pásmo jistě velkým překvapením. Z dědiny rázovitých Valašských vojvodů jsme totiž zabrouzdali do města a zahráli si na Brušperáky s šátkem na krku a úsměvem na líci. Ač se to nezdá, tak všechny lehce pohoršlivé písně z tohoto pásma jsou ze sběrů Vincence Sochy a ty na jeho festival určitě patří.

Poslední srpnovou sobotu jsme dopoledne zatančili a zazpívali lidem stojícím ve frontě na zmrzlinu na Frýdeckém náměstí. Konala se zde akce s názvem Beskydské rekordy, kde se tentokrát zapisoval rekord v největším množství lidí štafetově konzumujících zmrzlinu. Naštěstí, lidem ve Frýdku-Místku folklór není vzdálený, a mnoho z nich se se zmrzlinou vychutnalo také naše hodinové vystoupení.

3. září jsme se vydali na Podluží do obce Mutěnice, kde se konaly Mutěnické vinařské dny. Nestává se často, že bychom dostali pozvání na Jižní Moravu, proto jsme se do Mutěnic moc těšili. Nakonec slavnosti ještě předčily naše očekávání. Organizátoři si nás doslova hýčkali a obdarovávali dobrým vínem, koláčky a burčákem, počasí bylo ideální a naše vystoupení se moc povedlo, což potvrzuje i bouřlivý potlesk nadšených diváků a ohlasů po koncertě. Tomuto dnu dávám palec nahoru.

Další týden se konal tradiční Den obce u nás doma v Kozlovicích. Kde mimo vystoupení a úklidu také zajišťujeme občerstvení. To všecko zvládáme jenom díky tomu, že jsou tam vždycky s námi Klegoši a celáá Sopkovic rodinka. Moc fajn lidi. Ještě že je máme! Poprvé se zde konala soutěž místních spolků - Kozlovický víceboj, který jsme samozřejmě vyhráli. Velký potlesk pro Radima, Péťu, Hadžu a Sany.

17. září jsme dostali pozvání opět na Jižní Moravu. Tentokrát trochu blíže, na Uherskohradišťsko, do obce Boršice, kde se konaly Burčákové slavnosti. Tento den se navíc vdávala naše bývalá a snad taky budoucí (… prostě si dala jenom souborovou pauzu, odstěhovala se pryč a za chvíli se snad zase vrátí …) tanečnice Verča. Mnoho z nás si tuto svatbu nemohlo nechat ujít, tak proto se do Boršic jelo v mírně okleštěné sestavě, kterou naštěstí doplnily naše „posily z NHL“. Je moc fajn mít takovéto zásoby. Bohužel tento den téměř celý propršel, a tak se program přesunul do místního kulturního domu. Byla také zrušená zkouška a průvod, a tak jsme po příjezdu do Boršic asi 8 hodin pouze vyčkávali na naše večerní vystoupení. Někdy se hold nezadaří, ale nutno dodat, že vystoupení se podařilo, takže to stálo za to.

A je to tady, letní sezóna za námi! Nebo ne? Hned o víkendu se dovídáme o další nabídce na vystoupení. Našim bratrům Slovákům na poslední chvíli odmítnul jeden nejmenovaný valašský soubor vystoupení na Michalských hodech v Lednické Rovné u Puchova. Chvíli jsme váhali, protože se hody konají ve stejném termínu jako náš krmáš. Nakonec jsme se ale rozhodli, že zachráníme čest všem Valachům a nenecháme pořadatele ve štychu. Snad se nám za naše dobré srdce někdy někdo odmění!

Tři měsíce plné podařených vystoupení a troufám si říct, že i spokojených diváku, jsou za námi. Po Michalských hodech následuje chvíli tiché období, ve kterém si na chvíli oddychnem od koncertování a budeme na zkouškách pilovat taneční kroky a své pěvecké a hráčské dovednosti. Budeme také zaučovat naše nové členy. Z tohoto ticha nás vyruší až 12. listopadu setkání lašských souborů s názvem Inspirace v Ostravě. Týden na to oprášíme Nebeskou bránu hned dvojitým vystoupením v Zubří a v Příboře a pak se vrhneme na nácvik koled na vánoční vystoupení.

A tak pořád je co dělat. Někteří dělají rekordy v pojídání zmrzliny, my zase v počtu vystoupení za jedno léto.  A proč to děláme? Protože nás to prostě baví!

TK