Valašský vojvoda v Arménii

6.-12.září 2013

Fotogalerie zde

6. září - pátek
Sraz účastníků zájezdu byl v Kozlovicích před OÚ ve 12.30. Přišly se s námi rozloučit i Terezka, Deniska a Zdenka. Nástroje a kufry jsme nabalili do autobusu našeho tradičního dopravce - fa Ševčík.
Před autobusem jsme udělali kruh, rozdělili si pořadová čísla - abychom se jednodušeji počítali, a pak jsme tradičně zazpívali, zaskákali a zabušili naši souborovou hymnu.

Čísla:
1. Borďa - Tomáš Bordovský
2. Gabka Petrová
3. Leňa - Lenka Eliášová
4. Sopek - Věra Tobolová
5. Fiza - Ludmila Fizková
6. Tomáš Guba
7. Petra Klementová
8. Obtul - Honza Obtulovič
9. Kokin - Lukáš Mrkva
10. Kika - Kristýna Kotalová
11. Šimpanza - Jakub Kahánek
12. Mič - Martin Mičulka
13. Kaluž - Tomáš Kalus
14. Šivka - Pajda - Petra Prašivková
15. Pája Prašivková
16. Folťas - HiFi - Honza Foltýn
17. ViFi - Verča Fizková
18. Evik - Eva Kovářová
19. Sabča - Sabina Klegová
20. Daněk - Zdeněk Tofel
Už ve 13.29 hod. jsme na poslední chvíli využili možnosti otočení busu a vrátili jsme se pro zapomenutou vařonku. Nezdrželi jsme se moc, Tomáš Kalus šel najisto.
V Praze jsme si zajeli do centra na Vinohradskou ulici a v kanceláři Czech Tourism jsme vyzvedli propagační materiály. Odtud už jsme mířili rovnou na terminál č. 1 letiště Václava Havla.
Kdo měl ještě místo v kufru, musel přibalit propagační materiály nebo medový dort Marlenku, pečený podle tradiční arménské receptury. Jeden se do kufrů fakt nemohl vejít a tak jsme si ho na letišti ještě rozporcovali. Vynikající!!!! Doufáme, že nás takovými tradičními dobrotami budou v Arménii krmit celou dobu.
22.00 hod. - odlet (hlásili zpoždění 20 min, ale nastupovali jsme včas), při odbavováni jsme se seznámili s Čechy, kteří jeli poznávat krásy Arménie na 14 dní, pokud budou v době našeho vystoupení v Jerevanu, přijdou nás podpořit. V letadle většina lidí usnula, my s Věrkou jsme pokračovaly v družbě s Vladimírem, který koupil celou láhev whisky Grands - během letu jsme byly pozvány na několik panáků a tak jsme spát nestihly a čile jsme konverzovaly, prozatím v českém jazyce :D
Let trval 3 hod. 20min a přesto jsme přistáli ve 4.30 (posun času + 2 hodiny)
7. září - sobota
4.30 hod. - přílet - letiště Zvartnots Jerevan
Po vyzvednutí kufrů a cimbálu jsme chvíli čekali na odvoz a přitom jsme potkali další soubor, který přiletěl na stejný festival ze Sardinie - soubor Samugheo.
Že to nebude jen takové krátké seznámení jsme poznali během následujících pár hodin 
Italům se během letu ztratilo jedno zavazadlo, takže zatím, co to řešili, Vojvoda už seděl v autobuse - a to jsme museli cimbál vyložit z obalu, protože by se nevešel do zavazadlového prostoru.
Dozvídáme se informaci, že pojedeme všichni jedním - takže čekáme na Italy. Mezitím za námi přijeli organizátoři festivalu Michail a Hasmik Baghramyan.
Jeli jsme společným autobusem na ubytování - nejdříve vystupovali Italové, aby pak zase nastoupili a jeli s námi na naši ubytovnu, do našeho domečku. Doteď není přesně jasné co se dělo, ale ubytování se jim nějak nepozdávalo, možná bylo částečně obsazené někým jiným ... mysleli jsme, že tam třeba ubytovali litevský soubor.
Vynesli jsme naše těžké kufry po vysokém schodišti, mysleli, že obsadíme jedno patro, ale ouha - dělí nás na ženy a muže .... Venku je bazén, snad to nebude jako v Jordánsku - dny koupaní pro muže a dny koupání pro ženy: D
..... a nastalo počítání WC a sprch a přenášení postelí a skládání postelí ....
V 8.00 hod. arménského času už bydlíme všichni vč. Italů a Martin Mič Mičulku (později zvaný už jen Miča) nemá postel.
8 hod. snídaně na terase - zelenina, ovoce, čaj, káva, sýr ..... pak přinesli chléb (veka) a chlebové placky - lavash (no a hned máme s Honzou několik návrhů na scénky a soutěže na Valašský bál). Po snídani přijel Michail a ptal se, jestli si nedáme šunku a vajíčka ... a my se předtím docpali chlebem ...tak příště: D
Michail (Bagramjan (52) manžel od Hasmik - prezidentky festivalu) nám ještě na terase udělal velmi rozsáhlou přednášku o Arménské historii v ruském jazyce.
10.30 hod. - většina lidí se snaží nabrat síly, Věra, Zdeněk (Daněk) a krojovaný pár Kika (Kristýnka Kotalová a Mič (Martin Mičulka) jedou taxíky na zahájení festivalu - tisková konference - kamery, novináři, fotografové, Daněk mluví bez překladatele napřímo - rusky. Záznam se nám zatím nepodařilo sehnat.
Zpátky jedou taxíkem a řidič bloudil cca 60 minut po Jerevanu, Věra mu půjčovala svůj český mobil, aby si mohl zavolat organizátorům.
13.30 hod. - oběd - chleba, zelenina, hranolky (každý 5) a lilek (max. 1-2ks na osobu), Italové - hromady hranolků, ovoce, salát, lečo .... prý si o to řekli: D
To Vojvoďáci raději zkoušejí bazén a poté si dáváme na pokoji u choreografek kávičku z vlastních zásob s Marlenkou - také z vlastních zásob.
16.00 hod. - plánován City tour Jerevan
- představa, že pojedeme busem a sem tam někde vystoupíme
- realita - jdeme celou dobu pěšky
Jerevan je hlavním městem a je považován za jedno z nejdéle trvale osídlených míst na světě. Původní staré sídlo Erebuni založené v 8. Stol. před Kristem na kraji současného Jerevanu - centrum Jerevanu bylo vybudováno až ve 20. stoleti.
Za městem se rýsuje silueta Araratu, tedy malého a velkého Aratratu (za hranicí v Turecku)
Jerevan má cca 1mil. obyvatel a leží cca 800-1000 metrů nad mořem.
NAŠE ZASTÁVKY:
1. Institut archeologie a etnografie - celá prohlídka trvala cca 10min - momentálně mají totiž vše v papírových krabicích a sem tam stojí nějaké šíleně stará nádoba na víno ... - no, zajímavý začátek
2. Státní univerzita a několik soch v okolí (naši průvodci Hakob a Narine znají výborně nejen historii Arménie, Jerevanu, ale dokážou plynule dlouho mluvit o každé soše, kterou jsme viděli a nebylo jich málo .... A pro jistotu v ruštině i v angličtině)
3. Výměna peněz v centru a první loky piva, kávy, ...
4. Katedrála
5. Náměstí Republiky
6. Slavný balkon - z něj byla vyhlášená v roce 1918 vyhlášená samostatná Arménská republika Sídlo arménského parlamentu v roce 1918
7. Náměstí Svobody - 3D obrázky malované na zemi, opera (foto)
8. Kaskády - což je betonový památník, ze kterého je výhled na celé město - uvnitř památníku jsou jezdící schody a jednotlivé stupně jsou zdobeny moderními sochami a spoustou fontán a vodotrysků. Podobně jako z většiny Jerevanu, i odtud bývá za jasného počasí vidět posvátná hora všech Arménů - Ararat (5156 m). Biblická hora a národní symbol Arménů ale stojí v Turecku, v zemi jejich nepřítele, s nímž mají dodnes uzavřené hranice. Podle biblické pověsti zde přistál Noe se svou rodinou po velké potopě. Je nejvyšší horou Arménské vysočiny a zároveň nejvyšší horou Turecka. Tento vyhaslý vulkán (naposledy činný v r. 1840) s celoroční sněhovou čepicí dominuje okolní krajině.
Procházeli jsme se Jerevanem až do tmy, někteří už mají bolavé nohy, všichni jsme hladoví a také jsme toho moc nenaspali - průvodci nám zavolali 6 taxíků a jedeme na večeři - většinou z vlastních zásob.
Měli jsme v plánu se pořádně vyspat, místo toho jsme někteří nespali skoro vůbec.
8. září - neděle
8.00 hod. snídaně - přidali nám na požádání marmeládu a dokonce i zákusek, máme i své zásoby káviček 2v1 apod. a tak už jsme po ránu spokojeni.
Odjezd do Gavaru - jedeme s řidičem Davidem (kromě č. 6 a 20 - nevešli se a musí jet jiným mikrobusem) -cestou zpíváme, hrajeme hry, odevzdáváme fanty a také plníme úkoly, abychom fanty získali zpět ...
Např. Gabka musela za svůj fant vymyslet během 5min básničku na téma Arménie:
V Arménii na zájezdě je mi tuze blaze, v peněžence 10 tisíc a není tu draze.
S Italami fackujem se o jedinu sprchu, děláme si jen naschvály, vše v přátelském duchu.
Doufám, že dnes dožijem se souborové pařby, ať Itali dostanou nás do svých srdcí navždy.
V Gavaru se nejdříve zúčastňujeme bohoslužby za mír. Na konci jsme zazpívali jednu píseň my a jednu Litevci. Italové raději nezpívali.
Vystoupení probíhá v místním kulturním středisku - je trošku rozpadlé, nazvěme to, že je v rekonstrukci 
Po vystoupení jsme všichni pozváni na raut, kde jsme po jídle rozproudili zábavu u klavíru a nakonec jsme i tancovali. U rautu bylo podáváno i víno, o kterém jsme četli před odjezdem do Arménie - víno z granátových jablek. Víno bylo tak vynikající, že po rautu postupně v prvním obchůdku nakupujeme "padarky" - vino, koňak.
Cestou zpátky jedeme opět okolo jezera Sevan a chceme u něj zastavit. Naše přání je vyslyšeno.
Jezero Sevan ("modrá perla Arménie", "modré oči Arménie") je největší jezero na Kavkaze: 80 km dlouhé, až 30 km široké, s vodní plochou okolo 1000 km2 a hloubkou až několik desítek metrů. Se svojí nadmořskou výškou 1916 m se řadí mezi jedno z nejvýše položených vulkanických jezer na světě. Má celkem 28 krátkých přítoků, ale pouze jedna řeka z něj vytéká: Hrazdan. Na ní bylo postaveno množství vodních elektráren. Aby byl kompenzován velký odtok potřebný pro provoz elektráren, byl zbudován 48 km dlouhý tunel, který přivádí vodu z řeky Arpy do jezera. Na poloostrově v severní části jezera se pak nachází malebný klášter Sevanavank.
Po návratu si dáváme večeři a místo odpočinku se začínáme družit s Italy a místo spánku "paříme" - někteří opět do rána. Ach jo!

9. září - pondělí
Ráno se dozvídáme, že máme v souboru čerstvou babičku - narodila se Sabinka Fizková.
V plánu je odjezd na předvádění pečení chleba - lavash. Čekáme venku na bus .... Uběhlo už 30 minut. Busy nikde.
Odjezd je posunut o 10 minut a tak čekáme dále.
Čekáme už další hodinu a máme obavu, že exkurzi nestihneme.
S dvouhodinovým zpožděním vyrážíme do hor. Zajímavé je, že Litevci ani Italové nečekali a prostě přišli až na opravdový odjezd. Cestou potkáváme bagry, náklaďáky, stáda ovcí a krav. Dokonce jsme vjeli i do zákazu vjezdu - bylo tam napsáno, že se o kousek dál pracuje .... Najednou stojíme s naším velkým autobusem na úzké cestě, před námi díra, vedle nás díra, za námi úzká zatáčka do kopce. Dělníci, kteří stojí u obrovského bagru se na nás dívají, jako na blázny, nakonec musí kousínek díry zahrabat a my těsně projíždíme dál.
Nejdeme jako klasičtí turisté na předváděčku = atrakci, ale Hasmik (prezidentka festivalu) má ve svém souboru děti, u kterých doma ještě pečou svůj lavash a nekupují jej v obchodě. Měli ho v plánu péct jiný den, ale Hasmik je poprosila, aby pekli 9.9, abychom viděli, jak to bylo a je opravdu. Kromě chleba lavash jsme ochutnali i domácí zeleninu, jogurt a ovoce.
Pečení chleba lavash je tradičně doprovázeno ......
Rovnou z exkurze se vydáváme na vystoupení do Giumri - metropole provincie Širak a zároveň největší město této severozápadní provincie. Nachází se 120 km od hlavního arménského města Jerevanu a s 210 900 obyvateli je druhým největším městem v Arménii.
Na zpáteční cestě jsme byli pozváni na večeři do italské pizzerie - kde jsme se všichni pořádně přejedli k prasknutí a navíc jsme se připojili k wifi a posílali domů pozdravy mailem, skypem, viberem atd.10.září - úterý
9hod. snídaně - povětšinou z vlastních zásob - velká chuť na paštiky :D
V 10 hod. plánován odjezd    do Erebuni muzea. Prohlídka ruin pevnosti Erebuni, která byla založena králem Argishti v roce 782 př.n. l. a navštívení muzea Erebuni. Město Erebuni bylo v 7. století přejmenováno na Jerevan, když bylo hlavním městem Arménie.
Poté jsme se ještě zastavili na trhu suvenýrů a koupili si něco na památku a dárky rodinám a přátelům.
13.00 oběd, tzn. 14.30 oběd: D, po obědě bazén a malá přednáška Karena Hakobjana - hraje a vyrábí arménské hudební nástroje - nejen duduky. Více Inko na www.armenianinstruments.am.
v 17.30 (18 hod.) odjezd v krojích na náměstí Svobody - tancování, zpívání všech souborů, s lidmi, natáčení TV
Po vystoupení jsme měli možnost shlédnout hrající a tančící fontány.
Večer po příjezdu - arménská grilovačka - šašlik, pařba s Itálii (o půlnoci odjížděli) a Litvou
11.září - středa
9.30 hod. snídaně - už jdeme automaticky později a ona opravdu byla v 9.30 (omelety)
Po snídani vyrážíme na pakupky - trošku jsme pobloudili, ve dne je ten Jerevan tak jednotvárný : D
Choreografky a Daněk jeli na návštěvu ke Karenu Hakobjanovi domů.
11.30 hod. odjezd na vystoupení do divadla - ovšem nikdo s tím časem nepočítal a autobus tam byl, museli jsme sbalit věci lidem, kteří chyběli a zavolat jim, ať dojedou přímo do divadla.
V divadle proběhla zvuková i prostorová zkouška. Koncert ovšem nezačal v plánovaných 14 hod., ale až o hodinu později.
V 17.00 hod. jsme spěchali zpátky, převlekli se, dali si svačinku (oběd) a vyrazili hned do Garni a Geghard .
Bohužel už je pozdě a stihli jsme jen klášter Geghard - je architektonicky unikátní klášter v Arménii. Klášter byl založen již ve 3. století, hlavní kaple však byla vystavěna až v roce 1215. Přilehlé údolí Azat tvoří další dominantu celé krajiny. Chrám St. Geghard (12. - 13. Stol.), jehož jméno znamená "svaté kopí" na počest dlouho chráněného kopí, které probodlo tělo pronásledovaného Krista.
- V jedné zkouška akustiky :D
Po návratu rychlé balení a večeře - společná s Litevci a byla i polévka, protože Michail zjistil, že si pořád děláme sáčkové.
12. září - středa
O půlnoci jsme měli odjet na letiště, nakonec jsme se hodinu loučili při čekání na taxíky.
Taxikáři s námi zběsile vyrazili rychlostí cca 120km/h a auto s nástroji a Michailem jelo o poznání pomaleji , čímž vznikl na letišti problém, protože taxi měl platil Michail. Většina z nás to ani netušila, vystoupili jsme z taxiků a šli si po svých, až po chvíli přiběhl Borďa, že taxikáři po nás chtějí peníze .... My jsme mu to vůbec nevěřili, prostě jsme si s tím nelámali hlavy. Až když řekl, že mají Gabku jako rukojmí , tak jsme teprve zareagovali, to už naštěstí dojel Michail a vše vyřídil.
U odbavení jsme se rozloučili s Michailem a čekali na odlet domů. Ještě na letišti jsme si dávali lavash a Daněk vytáhl skleničku domácího zavařeného masíčka. Let byl opět pro většina souboráků prospala. My s Věrou to asi neumíme a tak jsme celý let prokecaly .
Z Prahy jedeme Ševčík - busem s jedinou přestávkou na Rohlence a v Kozlovicích jsme byli kolem 13 hodiny.Něco o Arménii:

Arménská republika (Hajastani anrapetuthjun)
Arménský prapředek se jmenoval HAJK. Odtud HAJKI - Arménci.

Symbol CHAČKAR - kamenný kříž (tzv. květový).

Arménie má 10 provincií, s Jerevanem 11. Má cca 3,2 mil. obyvatel.

Měna: arménský Dram (AMD). 1 EUR = 530 AMD = 26,00 Kč.

Arménská vysočina patří k dávným centrům lidské civilizace. Byla trvale osídlená od paleolitu. V nejstarších písemných památkách z dob Chetitů je zmínka o národu Chajasa v 2. tisíciletí před našim letopočtem. V tomto období ovládli území Arménie Asyřané. Město Jerevan bylo nejstarším písemně doloženým městem na území někdejšího SSSR. Spojením arménských kmenů v 9. století př. n. l. vznikla říše Urartu v oblasti Vanského jezera. V tomto období byla založena mnohá opevněná města, rozvíjela se řemesla a pěstování vína. V 6. století před n. l. Urartská říše zanikla po vpádu médských vojsk. V Malé Arménii a na Araratské rovině vzniklo Arménské království a začal se formovat arménský národ.
Ve 4. století si Arménii rozdělili Římané a Peršané. Od 7. do 9. století ji ovládali Arabové. Arménský stát se obnovil v 9. století. Arméni vynikali jako obchodníci, zakládali kolonie po celé Přední Asii, ale i v Kyjevě a Novgorodě. Od 11. století ovládali zemi Seldžuci, od 13. století Mongolové. V 17. století byla Arménie rozdělena mezi Turecko (připadla mu západní Arménie) a Persii (východní Arménie). Národní identitu jim v tomto období pomohla udržet jejich kultura, pěstovaná převážně emigranty v zahraničí. Až začátkem 19. století připadla část východní Arménie spolu s východní Gruzií carskému Rusku. Ruská vojska a arménští dobrovolníci roku 1827 ovládli celou východní Arménii. Armény žijících v Tureckem spravované západní Arménii postihl těžký osud. V letech 1890-1922 byli systematicky vyvražďováni. Při této genocidě přišlo o život zhruba 1,5 miliónu lidí, dalších 100 tisíc uteklo před pronásledováním do Ruska a jiných zemí. Rozvíjela se fakticky už jen východní Arménie. Po První světové válce se Arménie dostala na nějakou dobu pod správu států Dohody. V roce 1920 začalo komunisty podporované povstání, které vyhnalo zahraniční vojska ze země a naopak na svoje území přivolalo Rudou armádu. 29. listopadu 1920 byla vyhlášena sovětská vláda a o dva roky později Arménie vstoupila do Zakavkazské federace a stala se členem SSSR. Arménii v roce 1988 postihlo silné zemětřesení o síle 7,2 stupně Richterovy stupnice, v důsledku kterého zahynulo nejméně 50 000 lidí. Sovětská moc tajila následky zemětřesení. Toho samého roku začala Arménie boj se sousedním Ázerbájdžánem o oblast Náhorního Karabachu, který se ještě vyostřil po rozpadu SSSR. Od roku 1994 dodržují obě země oficiálně příměří. Turecko na protest proti obsazení Náhorního Karabachu uzavřelo arménské hranice. V roce 1991 získala Arménie nezávislost na Sovětském svazu a stala součástí SNS. V roce 1999 byl při zasedání parlamentu zavražděn premiér, což následně vedlo k částečné ekonomické i společenské krizi v zemi.
Společenství nezávislých států (SNS) (rusky: Содружество Независимых Государств, Sodružestvo nězavisimych gosudarstv) je organizace zahrnující 9 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu: Arménii, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Turkmenistán přerušil své stálé členství 26. srpna 2005 a je v současné době přidruženým členem. 12. srpna 2008 oznámila Gruzie odchod ze SNS. 14. srpna pak gruzínský parlament vzhledem k ozbrojenému konfliktu s Ruskem hlasováním anuloval smlouvy o členství v SNS.[1][2] Sídlem Společenství nezávislých států je běloruský Minsk.
Do Arménie zasahuje horské pásmo Malého Kavkazu a vysokohorské pohoří Ararat, kde se také nachází oficiální nejvyšší hora Arménie (Aragac, 4090 m n. m.). Arméni však považují biblickou horu Ararat 5134 m n. m., kterou mají ve státním symbolu, a která leží pouze kilometr od hranic v muslimském Turecku, za svoji vlastní, protože ji po tisíciletí obývali právě oni. Avšak po genocidě osmanskými Turky v letech 1913-1920 a následných změnách v politické mapě, (založení SSSR ) zůstalo kdysi velké Arménii pouze malé území. Kvůli suchému létu zde převládají polopouštní a stepní vegetace; řídké lesy pokrývají pouze sedminu území. Kvůli hornaté krajině je vytváření zemědělských oblastí obtížné.
V roce 1988 zemi postihlo zemětřesení o síle 7,2 stupně magnitudy, které připravilo o život více než 50 000 lidí především ve městech Spitak, Leninakan (dnes Gjumri) a Kirovakan (dnes Vanadzor).
Náboženství: Arménské království jako první státní útvar na světě přijalo roku 301 n.l. křesťanství za státní náboženství. K arménské apoštolské církvi se hlásí 99% obyvatelstva.
V září roku 1855 byl na zámku v Zákupech na návštěvě u excísaře Ferdinanda V. Dobrotivého arcibiskup Arménů Arihtazes Azaria.[2]
Petra Klementová, 15.9.2013