Z brazilského deníčku - kompletní!

Valašský vojvoda po 5 letech opět vycestoval za oceán. Soubor po náročné 56 hodinové cestě doputoval v pondělí 22.7. do Brazilského města Cacapava do Sul, kde se spolu s pořadatelským souborem Os Chamingos a soubory z Argentiny, Uruguaye, Paraguaey a Německa zúčastní 13. ročníku "Festa Mundial do Folclore." Na tuto stránku budeme postupně přidávat zážitky z této dobrodružné cesty.

Děkujeme našim podporovatelům, díky kterým jsme mohli tuto nákladnou cestu zrealizovat:

DEN 1

Je sobota ráno. Krátce po 4 hodině ranní se autobus řítí prázdnými cestami a nabírá postupně jednotlivé členy souboru. Od Vratimova přes F-M, Palkovice a Lhotku se nakonec autobus zastavuje v Kozlovicích u OÚ. Nakládáme cimbál a většinu účastníků zájezdu. Je 5:00 dáváme souborovou hymnu na nové Návsi a krátce na to vyrážíme. 

Jedeme do Brazílie! 

 V tuto ranní dobu nás moc fanoušků nepřišlo vyprovodit, ale Zdena Tománek nezklamal. U příležitosti ranní rozcvičky sedl na kolo dovezl nám flašku na cestu.

Cestu do Prahy si krátíme klábosením u snídaně nebo svačinek od maminek. Řešíme záhadu ztraceného řízku Elišky, který se nakonec našel v batohu u spolusedící Natky. Jak se tam mohl dostat? Záhada! Hladově vypadající Natka pro to nemá vysvětlení. Eliška chytla do ruky kameru a proto se s Kubou vydávají natáčet anketní otázky a rozhovory s účastníky zájezdu. Holky si pletou copánky. Klára, Natka a Terka zajišťují pitný režim. 

Cesta na letiště probíhá bez komplikací. Doprava je plynulá, zajišťuje ji řidič Aleš. Má s námi premiéru, ale je to pohodář. Sopek s Petrou jsou s ním v družném hovoru. Dokonce nám dopřál dvě zastávky na čůrání. Šikula. Po necelých pěti hodinách jsme před pražským letištěm Václava Havla. Tam nás čeká milé překvapení. Bývalá tanečnice a aktivní fanynka z Prahy - Markéta, nás přišla na letiště vyprovodit. Pořizujeme fotku s novými souborovými kufry a jdeme se odbavovat. Kontroly proběhly v pořádku a tak čekáme na odlet. Dáváme poslední české pivo. 

Nakonec odlétáme s hodinovým zpožděním. Ale vše krásně stíháme. Soubor dlouho nikde neletěl, a tak se v našich řadách objevili členové, kteří ještě nikdy neletěli - letecké prvničky. Všichni ale svůj první let zvládli bez jediného poblitého pytlíku. V Lisabonu - přestupním místě - máme čas přes 7 hodin než budeme odlétat přes velkou louži už do samotné Brazílie. Většina si ho krátí hraním karet na letištním terminálu. V kurzu je Uno, Double, Bang nebo klasické karty či kostky. Nechybí mekáč a odpočinek na lavičkách. Našla se i odvážná skupina osmi nadšených turistů, která se vydala na rychlý průzkum centra Lisabonu. Navštívili některé památky a stihli i večeři v restauraci. Poté se společně potkáváme u letištní brány před odletem. A ani v Lisabonu nelétají letadla na čas. Naženou nás do letadla s půl hodinovým zpožděním, abychom za další hodinu mohli teprve vzlétnout do vzdušného prostoru. Jelikož odlétáme až po půlnoci, většina jde v letadle spát. 

Dobrou noc!

DEN 2

Desetihodinový let z portugalského Lisabonu do brazilského Sao Paula jsme většina účastníků zájezdu prospala. Nakonec jsme odletěli z evropského kontinentu až v jednu ráno. Letecká společnost TAP Portugal se o nás ale během letu pěkně starala. Dostali jsme jedno teplé jídlo - místo kuře nebo ryby jsme dostali na výběr těstoviny nebo hovězí s rýží, dále jednu svačinku a nápoje. Každý měl svou obrazovku a mohl si pustit hudbu, film nebo seriál podle libosti. Dobili jsme si taky mobily, které dostaly během dne zabrat. Někteří jsou však nezmaři a nemohli zaspat a tak klábosili po celou dobu letu. 

Na brazilskou půdu jsme přistáli kolem 6 hodiny ráno místního času. V Brazílii je časový posun 5 hodin dozadu oproti tomu středoevropskému. Celkově jsme letecky urazili cca 10 200 km. Praha ->> Lisabon cca 2 250 kmLisabon ->> Sao Paulo 7 950 km. 

Po příletu jsme si šli s napětím vyzvednout kufry. Při dnešní situaci, kdy je problém se zavazadly, kdy se nestíhají nakládat do letadel, kdy dochází k výpadkům IT systémů, jsme byli opravdu mile překvapeni. Všechny zavazadla přicestovaly s námi. Hurá! Na oslavu zdárného příletu jsme si šli hromadně vyčistit zuby na toalety. 

Letiště v Sao Paulu je největší a nejfrekventovanější v Brazílii. Dá se říct, že i moderní, spoustu obchůdků atd. a všude je hodně cestujících. Ale z venku je to škaredý betonový panelák, kde je zub času opravdu znát. Buď to má svou nejlepší dobu slávy za sebou a nebo tady ještě nepřišla. 

Kvůli nedávným záplavám v městě Porto Alegre, kvůli kterým bylo z provozu vyřazeno mezinárodní letiště v tomto městě na jihu Brazílie, jsme museli trasu přeorganizovat právě přes Sao Paulo. Do místa festivalu, Caçapavy do Sul, nás teď čeká přesun 1400 km autobusem. Vnitrostátní letecká doprava byla pro takto početnou skupinu už obsazena. 

Na letišti nás vyzvedla delegace. Brazilka Kamila s manželem Rodrigem. Oba pracují pro asociaci pořadatelů festivalu v Brazílii. Kamila umí hezky česky, má na to i štepl po tři měsíčním kurzu v Čechách. My jsme si s ní před autobusem zazpívali její oblíbenou písničku "Čerešničky, čerešničky, čerešně" ona nám s Rodrigem za oplátku zatančili sambu. Dále s námi pokračuje jen její manžel Rodrigo, Kamila kvůli dětem a práci zůstává.Odvedli nás k našemu autobusu. Čekali jsme nějakou herku, kterou se budeme tu dlouhou cestu drtokat, ale opak byl pravdou. Dotáhli jsme kufry před pěkný dvoupatrový moderní autobus - Double Decker. Vybavení jako klimatizace, toaleta, lednice, WiFi, nebo USB porty je příjemným bonusem. Autobus je tak veliký, že každý má svou dvousedačku, místa na nohy je dost i pro dlouhány, takže věříme, že dlouho cestu zvládneme. Říkáme mu poník (podle názvu autobusu - Poney). Většina nás sedí nahoře, abychom měli cestu s pěkným výhledem. Dole mají separe nejzkušenější holky ze zájezdu (Sopek, Lenka, Yvonka, Petra). Když přijdou mezi nás na čumendu nahoru, při odchodu prohlašujeme, že bohyně sestupují z Olympu. To jim samozřejmě lichotí. 

Po cestě se kocháme krajinou za okny. Nebe azurově modré, vymezeno bez mráčků. Teplota kolem 25°C. Je tu hodně zeleno, svahy plné banánovníků, palem, manga, listnatých a překvapivě i jehličnatých lesů. Hory zde mají jiný tvar, typický pro Jižní Ameriku. Po asi hodině jízdy kolem banánovníků, který tu roste skoro jako plevel, se Trinky zeptá: "Zaregistroval jsem správně, že tady roste banán?"

Cesty jsou v dobrém stavu. Cesta pěkně utíká. Děláme pravidelné zastávky na jídlo, drobné nakupy a podobně. Hrajeme karty, posloucháme muziku, dojídáme zbytky svačin z domovů, koštujeme ještě na letišti nakoupené láhve absolutky, pijeme místní pivo - dá se! V podvečer se zastavujeme po cestě do botanické zahrady ve městě Curitiba. Dominantou místního parku je krásný skleník s tropickými rostlinami. U jezírek obdivujeme místní flóru a faunu např. kočiu nebo husu přejetou parním válcem. Poté opět pokračujeme v cestě.

DEN 3

Celou noc s námi řidič našeho "poníku" uhání skrz brazilskou krajinou směrem na jih, výmol - nevýmol. Venku je tma. Vysoká vlhkost nám rosí a mlží okna. Nejde nic vidět jen světla protijedoucích vozidel. Účastníci zájezdu skoro do jednoho spí. 

Kolem 6 hodiny ráno už se první vzbuzení souboráci postupně trousí na záchod. Mrazivé ráno. V autobuse je kosa jak z nosa - Air Sibiř. Buď jsme špatně řidičovi vysvětlili ať ztlumí klimatizaci nebo to tento super autobus neumí. Nad ránem se k nám nahoru došly "ohřát" i holky ze spodní části autobusu. V jejich "kryo komoře" je ještě o pár stupňů míň. Většina spíme v mikinách, někteří v bundach. Povinnou výbavou je červená deka z letadla. Ti, co si suvenýr nepřibrali, mrznou. Jako Filip s Matějem. Frajeři v kraťasech si poradili aspoň použitím sedačkových pokrývek, kterými si přikryli nohy. V půl osmé probíhá čištění zubů Smirnoffem, nebo spíše se chceme aspoň trochu zahřát. 

Po deváté hodině jsme na místě. Dojiždíme do města Caçapava do Sul. Před městem se k našemu autobusu přidává šestice osobních aut. Z každého auta vlaje jedna vlajka zúčastněných zemí festivalu. Touto vlajkovou kolonou jedeme přes centrum města průvodem. Troubí se, lidé nám mávají. Jsme celebrity. Dojiždíme na místo, kde na nás čekají organizátoři festivalu a hostující rodiny. Proč se nepředstavit hned ze začátku pěkně písničkou. Mírně pomačkání z autobusu nahazujeme profesionální úsměvy a vycházíme z autobusu za zvuků písničky "Beskyde, beskyde". Máme úspěch. Poté nás oficiálně přivítají organizátoři na štábu festivalu. A pak přichází ona chvíle, z které jsme všichni mírně nervózní. Rozdělení účastníků zájezdu do rodin. Všechny hostující rodiny vypadají však mile. Rozdělení probíhá poměrně rychle, všichni jsou přátelští, objímají nás, rozdávají nám cedulky se jmény a už nám pomáhají s nakládáním našich zavazadel. A tehdy jsme se viděli naposled. 

Neee, naštěstí máme internety a společnou konverzaci, takže jsme stále v kontaktu. Hned jsme se navzájem chlubili svým ubytováním a pohostinností rodin. Někteří dostali i krásné dárky. Rodiny jsou obecně velice milé, pohostinné, ale skoro žádná nemluví anglicky a tak se dorozumíváme přes google překladače. Naše drahá data mizí rychle pryč. 

Naštěstí většina bydlí poměrně kousek od sebe. I když najdou se výjimky, které jsou trošičku vedle např. Radim s Kokinem. Všechny domy kde jsme ubytováni jsou ozdobený českou vlajkou. Vyhráli to ale Vítek s Honzou, kteří dostali opravdu krásnou mladou holčinu za hostitelku. Chodí spolu venčit pejska. Už se vsázíme, kdo z nich u ní vyhraje. 

Ještě před odjezdem do rodin jsme si ale prozíravě domluvili na 15 hodinu "zkoušku", abychom se zase potkali a povykládali si zážitky. Kvůli příjezdu Argentinského souboru se naše "zkouška" posunula až na 17 hodinu. Půjčili nám zkušebnu místního folklorního souboru. Nakonec jsme si přece jen něco přezpívali a zatančili až jsme se trochu zapotili. Tomášovi slíbili k zapůjčení basu. Nakonec se z toho vyklubala jen basová kytara. Tomáš si ale poradí. Před sedmou jsme se rozešli do svých nových domovů. Večer už každý trávil tam. 

Těšíme se co nám přinese zítřek. Dobrou noc!

DEN 4

Úterní ráno a odpoledne trávíme každý ve své rodině. Program aktivit se všude různí podle toho, co si hostitelé pro své nové "přírůstky" připravili. Jedni se jeli podívat k "taťkovi" na rodinnou farmu skotu. Další se byli podívat v historickém muzeu. Tam se dokonce asi neplánovaně potkalo více rodin. Muzeum nám ukázalo, jak se v Brazílii žilo v období od 19.-20. století.Další se byli podívat na ovčí farmě své rodiny a poté měli piknik.Jiní byli s rodinou na výletě v geoparku Pedra do Segredo Pargue Natural. A to ani netušili, že se tam odpoledne vydáme téměř celá naše družina.

A opravdu ve dvě hodiny odpoledne jsme se sešli téměř všichni před malým turistickým autobusem. 21 členná skupina jela do krásné přírodní rezervace Pedra do Segredo Pargue Natural, kde je dominantou skalní útvar. Z jedné strany vypadá jako dřevokazná houba, která roste na stromech. Tento útvar má téměř uprostřed jeskyni. Ta byla cílem naší výpravy. 

Cesta tam ale nebyla vůbec jednoduchá. Příjezdová cesta do geoparku byla taková polňačka dlouhá asi 5 km. Místy do kopce, místy z kopce, velice nerovná, samý výmol a rozjezděné bahno. Dokonce to vypadalo, že sjedeme z cesty nebo že si urveme nápravu, jak to s námi házelo. Ale našeho mladého řidiče to vůbec nevyvedlo z míry. Jednou rukou držel volant, druhou lehce podřazoval. A my jsme byli ve svém živlu, jako na kolotoči. Juchali jsme a křičeli. 

V geoparku jsme u vstupu čekali na další soubory, kteří měli zájem o prohlídku s průvodcem. První kroky směrem ke skalnímu útvaru a němka v bílých kalhotách sebou praštila o zem do bláta. "Pozor, klouže to!" Terén nahoru k jeskyni byl po mokrých balvanech, takže taky to bylo nebezpečné, hlavně po cestě zpátky. Někdo měl krásný výhled i po cestě nahoru, když šel před ním šikovný Argentinec. Sopek si zase hrála na Popelku, když po cestě nahoru ztratila tenistku hned dvakrát. Ale výhled z jeskyně stál za to. Byl krásný. Nakonec jsme všichni zdárně došli i zpátky k autobusů. A rodeo na blátě mohlo zase začít.Večer jsme měli naplánovanou večeři se všemi soubory a hostujícími rodinami, která měla pokračovat výukou tanců každého souboru. Akce se konala v kulturním domě od půl osmé. Kromě naší české výpravy se na festivalu představují ještě soubory z Německa, Argentiny, Paraguaye a místní soubor z Brazílie. 

Nejdříve byla klasická brazilská večeře, které nabízela rýží, fazole s masem, vajíčka a zeleninu. Bylo to velice dobré. Sál praskal ve švech, takže než se všichni dostali k jídlu, bylo po deváté hodině. Pak mohla začít show. Každý soubor si připravil pro ostatní dva tance, které je naučil. My jsme se vytasili s klasikou. Tance "Pasla barany" a "Černá vlna" měly úspěch. Do učení nových tanců se zapojili nejen tanečníci, ale i muzikanti a šlo jim to poměrně dobře. Je vidět že mají rytmus v těle. 

Při volné zábavě se nám vyhrotila anketa, kdo získá mladou brazilku. Vítek a Honza se tanečně prosazovali, ale slečna si k tanci vybrala i Matěje. Tim se nám zamíchaly karty. Budeme vývoj nadále sledovat a uvidíme, kdo získá nejvíce bodů. Ale ani o zralejší chlapce není nouze. Hadža se stal dívčím idolem a každá ženská s ním chce mít fotku. Nemá to synek jednoduché.Byl to velice příjemně strávený večer a všichni se dobře bavili. Po půlnoci jsme se rozešli do svých domovů. Dobrou noc . 

DEN 5

Po dlouhém předešlém večeru jsme mohli dneska vyspávat. Teda kromě vedení. Vedoucí a jeden krojovaný pár jde na uvítací recepci ke starostovi města. Potkávají se s dalšími zahraničními soubory. Předávají se dary starostovi města Caçapava do Sol. My ostatní máme volno. Každý ho opět tráví po svém. Někdo s rodinou, někdo se vydal na malý výlet po okolí a někdo vyrazil na návštěvu k souborákům, aby ho hostitelka pak hledala po celém městě a obepisovala ostatní hostitelské rodiny. Že Radime a Kokine. 

Po obědě, v jednu hodinu, máme sraz v clubu Harmony. Zde bude probíhat naše oficiální první vystoupení. Udělali jsme si časovou rezervu a sešli se hodinu před začátkem. Odbíjí jedna hodina a na místě srazu je nás šest. Ostatní asi ještě ládují rýží s fazolemi k obědu. Postupně se scházíme jako švábi na pivo. Nazvučení naší muziky není v těchto končinách jednoduché. Ale nakonec se daří. Zároveň si děláme prostorovku. Na místy rozbité dlažbě se bude tancovat eňo ňuňo. Vystupujeme jako první. V úvodu pronáší projevy ředitel festivalu a ředitelka clubu Harmony, což je místo, kde se podporuje boj proti rasismu na černošských ženách a zároveň podporuje jejich kulturu a umění. Poté jdeme na věc. Představili jsme se divákům s dvacetiminutovým programem. Už od prvních tónů Krmašové polky roztleskáváme diváky. Následují tance Příborák, Tkalcovský, Pásala volky, Pásla brány a Černá vlna a zakončujeme to Zvrtky. Vystoupení se povedlo. Diváci jsou nadšení. 

Následovalo vystoupení místních žen z clubu Harmony, jejich vystoupení kladlo důraz na ženskost. Vystupovaly ženy, dívky i malé holčičky. Pak se představil soubor z Argentiny. Mohli jsme vidět jak moderní tango tak i tradiční pastevecký tanec. Jako další vsuvka z domácích účinkují byla skupina, která nám předvedla brazilský bojový tanec - Capoeira. Taneční předváděli mnohdy až gymnastické výkony. Obdivuhodné. Poté se předvedl soubor z Německa. Jako jediný soubor po nás měl živou muziku. Chválíme! Zatancovali divákům tradiční německé tance, např. složité čtverylky. Na sobě měli propracované kroje. Program zakončoval soubor z Paraguye. Energií sršící tanečníci roztancovali publikum. Zajímavý byl např. tanec, kde děvčata tancovaly s vázou na hlavě. Tancovaly tak ladně, jakoby na hlavě nic neměly. Byly šikovné, z hlavy jim to nespadlo. 

Večer měli v režii hostitelské rodiny. Jelikož jsme početná výprava, byli jsme rozděleni na tři skupiny. Jedna skupina 4 rodin šla na večeři do restaurace. Objednali si výborné jídlo. Steak přes celý talíř naplnil břicho k prasknutí. Restaurace praskala ve švech, protože na večeři přišli i rodiny se svými argentinskými hosty. Bylo veselo, zpívalo se, tančilo. Natka s Klárou si střihly tanec s nejšikovnějším Argentincem v černém tričku. Ten nakonec ukázal i tradiční argentinský folklór a zatančil všem v restauraci. Byl to nářez. Dominantní a sexy. 

Druhá skupina 2 rodin měla naplánovanou grilovačku. I když se jednalo jen o 4 členy vojvody, tak se jich u krbu sešlo nad 20. Ale byla zábava, vyprávěli si o spotřebě piva v ČR. Brazilci byli zaskočeni, že je u nás pivo levnější než voda. Grilovaly se klobásy, hovězí bok, steaky, jehněčí a lahůdka byla roztečená mozzarella s chimichuri kořením. Výborné. Večeře byla zakončená výborným dezertem (Eliška má recept, na své narozeniny ho souboru upeče).  Dále se hrály karty - Double. Oni portugalský a my česky. Končilo se po půlnoci. Na cestu jsme vyfasoval i grilovací jehlice, které jsme použili jako hůlky na Norden walking. 

Třetí skupina 5 rodin měla naplánovanou grilovačku. V jedné menší chatě s grilem na nás čekalo pohoštění, které rodiny připravily. O maso se starali chlapi u grilu, o přílohy a dezerty zase dámy. Musely padnout asi 2-3 krávy, protože toho masa, co pro nás připravili byly plné koryta. Měli jsme boule za ušima a povolovali jsme si všichni pásky u kalhot. Bylo to však výborné! Anička s Maruškou malým holčičkám z rodin zapletly pěkné copánky. Děvčátka nadšené, že jsou jednou z nás. K našemu překvapení hrála po celý večer k tanci a poslechu živá kapela. No prostě idylka. Posezení se protáhlo do půlnoci. Malé holčičky usnuly, a tak nebylo místo v autě při cestě zpět. Lenka s Yvonkou musely jet zpátky na korbě Jeepu. Dobrou noc.

DEN 6

Náš deníček se stává populární nejen u nás v České republice, ale i v Brazílii. Všechny rodiny si ho překládají a čtou taky. Jsou velice pobavení. Byli jsme však upozornění na jednu nesrovnalost, které nerozumí. Přezdívka Lukáše - Kokin jim dělá v překladu paseku. Už jsme byli podezírání za drogové oplétačky. Kokin = kokain. Naštěstí jsme jim to vysvětlili a raději i ukázali obsah našich batohů. Bylo to o fous. 

Dopoledne nás rodiny zavezly na společný výlet pro všechny soubory. Dojeli jsme na velkou farmu kousek za městem, kde budou pro nás grilovat a taky uvidíme ukázku lasování dobytka. Každá rodina své hosty vybavila salátem, ovocem či jinou přílohou na společný stůl, pak k již grilovanému masu. Všichni byli vybavení talíři a příbory z domova. Dokonce i kempingové židličky jsme dostali s sebou. Asi to rodiny dostaly v pokynech. Jakub má dnes svátek. Naštěstí máme v souboru dva. Na zdraví! Během dopoledne jsme si mohli farmu prohlídnout, kouknout do kuchyně Grill Mastera, jak připravuje hovězí nebo skopové maso. Příprava se zdá poměrně jednoduchá, ale určitě tomu tak není. Kusy masa, pořádně nasolené v hrubozrné soli, se napíchají na dlouhé jehlice. Ty se pak vkládají do krbu přímo nad oheň. A peče se to. Kouř a vůně se nesla všude po okolí. 

Dále jsme si mohli zkusit, jak se sedí v koňském sedle a projet se na koni. Toho jsme většina využila a pěkně se povozili. Zážitek pro ty, kteří na koni seděli poprvé nebo po X letech. Klára, Anička a Honza, zkušení jezdci, pak koně proháněli v jiném tempu než my amatéři. Ve 12 hodin začala ukázka lasování dobytka. Jezdci na koních naháněli mladé krávy a býčky. Zvuk svištícího lasa nad hlavou se rozléhal po venkovní aréně. Bylo to velice rychlé. Jak krávy, tak i jezdci na koních. Jezdců bylo naštěstí více, tak jsme stihli všechno pěkně zaznamenat. Výherce byl ten, kdo dokázal lasem chytit krávu alespoň za rohy. Dostal za to uznání bouřlivým potleskem. Atmosféra místy vypadala jako na fotbalovém zápase. Skandující jedna strana odpovídala druhé. "Druhá strana odpovídá. Druhá strana odpovídá! Valašský..." --> "...vojvoda!" --> "Valašský..." --> "...vojvoda!" Pak následoval výborný oběd. Bylo veselo, hláškami se plnil celý stůl. Kolem druhé hodiny se zase rozjíždíme do rodin. 

V podvečer máme zkoušku na páteční a sobotní galakoncerty. V sedm hodin začala zkouška. Měli jsme na ni vyhrazenou hodinu. Galakoncerty se konají v místní sportovní hale. Pódium je veliké. Je rozděleno na dvě části. V zadní části pódia je krásná výzdoba, zde jsou nachystány mikrofóny pro muziku. V přední části je pódium prodlouženo do diváků. Tady budou tancovat tanečníci. Podlaha je z hrubých prken. Snad na tomto povrchu všechno zvládneme odtančit. Mikrofony z technických důvodu můžou být jen na části muziky, u tanečníků ne. Muzikanti mají za úkol se naučit slova, aby mohli zpívat místo tanečníků. To bude oříšek. Přejíždíme si programy na pátek i sobotu. Hodina je nakonec málo. Nervozita stoupá, prostorovka drhne. Poslední sobotní číslo budeme muset zkusit jindy. Ještě že má dneska svátek Jakub. Na zdraví!

Poté se rozcházíme zpátky do rodin, abychom se za chvíli mohli zase potkat. Večer máme možnost zajít na taneční zábavu do clubu La Luna. Některým se ale nechce a raději by strávili večer v poklidu. Rozdělujeme se na dvě skupiny. První skupina se schází doma u Tomáše a Filipa. S sebou berou něco na zub. Probíhá veselá a žhavá diskuze na nejrůznější témata. Bohužel z kapacitních důvodu deníčku nelze tato moudra všechny zapsat. 

Druhá skupina šla na taneční zábavu do clubu La Luna. K tanci na parketu hrála živá kapela. Club praskal ve švech. Kromě Paraguay tam byly snad všechny další soubory. Úvod byl takový opatrný, seznamovačka s prostorem. Vítek se toho nebál a už se mu vlnily všechny kosti v těle. Poté celý club roztancovali Argentinci. Začali s mašinkou. Tohle přece umíme taky. O několik písniček později se na parketu opět předvádí Vítek s Honzou. Vytahují své nejlepší taneční kreace. Zakončují to kozáčkem. Lidé kolem jsou v extázi. Co se týče jejich brazilské telenovely... Ve vedení je Honza. Na parketu se pohupuje s mladou kráskou v latinskoamerických rytmech. Vítek uznává porážku. Tato telenovela tak neměla dlouhého trvání. Pouze šest dní. To by do televize neprošlo, divák je zvyklý na 150 dílů. Vítek ale nemusí smutnit. Už se ho snažila jedna Němka domluvit u své dcery. Vrchol večera bylo taneční překvapení. Do clubu dorazily tanečnice brazilské samby. V úsporných kostýmech plnych flitrů a peří vrtěly zadečky pěkně do rytmu. Nádhera. Sklidily obrovský úspěch. Celý club tančí sambu. Ve dvě ráno club utichá. Souboráci to tu zase zavírají. Dobrou noc. 

 P.S. Omlouváme se našim čtenářům za pozdní dodání. Věříme, že si místo snídaně zpříjemníte čtením třeba oběd. Olá

Jakub Kahánek

DEN 7 

Po náročném večeru jsme všichni dopoledne unavení, tak odpočíváme a nabíráme síly. Čeká nás asi nejnáročnější den, průvod městem, mše v hlavním kostele a první galakoncert. Přijede se na nás podívat česká velvyslankyně v Brazílii Pavla Havrlíková s manželem. Těšíme se. I když samotný festival teprve začíná, doprovodný program je náročný. Polovina souboru je nachlazená. Už přežívají jen zdatní jedinci. Eliška už nemluví vůbec. Zkušeně otevírá pusu na playback. Ondra je neoficiálně vyhlášen mužem festivalu. Nejen ženské tady z něho šílí. Chcou se s ním vyfotit, chcou s ním tančit, chcou ho líbat. Moc nadšený z toho není, protože je to závazek. Pravidelně se proto připravuje a třikrát denně si přečesává vlasy. 

O půl druhé se scházíme na výchozím stanovišti průvodu. Únava je znát, ale zachraňuje nás Anička. Má dnes svátek. Vše nejlepší! Ve dvě hodiny začíná průvod. Jde se hlavní ulicí. Zajímavostí je, že ve městě jsou všude cesty z kočičích hlav - žulových kostek (či jiného kamene). Jen pár ulic je pokryto asfaltem. To bude náročné. Průvod má asi 2 km. Místy po kostkách, místy po asfaltu kráčíme hlavními ulicemi města. Zpíváme, hrajeme a tančíme na každém rohu. Asi jako jediní tančíme. Podél silnic stojí diváci, mávají, tleskají, natáčí. Máme opět úspěch. Největší obdiv za nás dostávají malé holky na kolečkových bruslích, které na nerovné cestě jedou, div si nenatlučou. 

Průvod končí u kostela - Igreja Matriz de Caçapava do Sul. V kostele od 3 hodiny začíná mše věnována festivalu Festa Mundial do Folklore. Hned na úvod mše se představujeme s písní " Na Svatého Blažeje". Ostatní soubory sedí v lavicích, my stojíme před oltářem. Eliška a Mič mají jít středovou uličkou se zástupem lidí, kteří se jdou na mši podívat. Ale jdou sami. Další lidi už se do kostela nevlezou. Vypadá to jako svatební pochod a my jim k tomu jako schola zpíváme. Během mše zazpívají ještě další zahraniční soubory. Maruška říká za náš soubor přímluvu. Kuriózní situaci zažívá Lenka se Sopkem. Pod jejich lavicí v kostele leží hovno. Zda se jedná o psí bobek, kteří se tady potulují ve velkém množství nebo hříšníka nemůžeme identifikovat. Celou mši mají holky nohy ve vzduchu. Po mši se fotíme na schodech před kostelem i s paní velvyslankyní. Sopek dělá rozhovor pro organizátory festivalu. My děláme křoví. Pak jdeme na večeři domů. Muzika se poctivě ještě schází a trénuje. Dostáváme pozdravy z domova od souborákům, kteří nejeli. Mají párty u Kiky. Veselé hovory přes WhatsApp nám zpestřují podvečer. Dostáváme výtku, že jsme včerejší zápis poslali pozdě. Zkusíme se polepšit. 

Od 8. hodiny večer začíná první galakoncert. Sportovní hala je zaplněna po strop. Na úvod hraje vojenská dechová hudba. K našemu překvapení má připravené populáry skupiny ABBA. "Dancing Queen, Mamma Mia nebo The Winner Take It All" roztancují v zákulisí nachystané 2 páry se státní vlajkou. Za náš soubor byli vybraní počítačem - Radim s Terkou a Kuba s Makynou. Nahazujeme úsměv číslo šest a přicházíme s vlajkou na pódium. Cítíme se jako olympionici, Krpálek a Horáčková, při dnešním zahájení olympiády. Chvíli pózujeme v záři reflektorů a pak výborné vojenské hudební těleso zahraje státní hymny všech zúčastněných zemí. Zpíváme tu naši o dušu. Poté začíná program vystoupením místních dětských souborů. Následují Němci, Argentina a Paraguay. Krátká přestávka pro diváky, aby si protáhli kosti a pak jdeme na řadu my. Po nás nastupují ještě místní pořadatelský soubor Os Chimangos. Jsou výborní. Opět jsme dostali prostor k prezentaci na 20 minut. Museli jsme zařadit to nejlepší, když se přijela na nás podívat sama paní velvyslankyně s manželem až z hlavního města Brasilia vzdáleného asi 2300 km. Dojeli sem autem. Dlouhá štreka. Moc si toho vážíme.Na start našeho bloku jsme zařadili tradičně "Na Ukvaldskym zámku". Následovala píseň, abychom se mohli převléct. Tanec se sekerkami "Ondráš" diváky rozžhavil. Děvčata si střihla "Čierny ořech" a zakončili jsme to čím jiným než "Hospodou U Harabiša". Chlapecké hry, zvedaly diváky se židli. Hala buracela. Neskutečné. Děkujeme všem divákům za skvělou atmosféru. Paní velvyslankyně s manželem nás po koncertě navštívili v naší šatně. Velice si naše vystoupení užili, byli až dojatí. Rozdávali samé superlativy. Zjistili jsme že se v příštím týdnu chystají do České republiky. Konkrétně na návštěvu i Lhotky pod Ondřejníkem. What??? Jak je ten svět malý. Dále musíme pochválit organizátory za jejich prezentaci festivalu. Jejich sociální sítě jsou na vysoké úrovni. Krásné příspěvky, příběhy a reels. Díky tomu s vámi můžeme naše zážitky sdílet snadněji. 

Po galakoncertě ještě chvíli sedíme ve sportovní hale pod pódiem. Vyklusáváme. Téměř každý si za ten týden našel spoustu nových přátel. Nejeden souborák se tak dostává do družného hovoru. Např. Muzikanti bodují (Trinky, Martin). Ale i v souboru se nám možná něco tvoří. Ale zatím jsou oba tajemní jako tajemný hrad v Karpatech. Postupně se buď rozcházime do svých domovů nebo se najdou i takoví, kteří ještě nemají dost a jdou do baru. Snad nebudou dlouho ponocovat. Zítra nás čeká druhý galakoncert. Dobrou noc.

DEN 8

Nakonec si někteří včera večer nedali říct a pařili do ranních hodin. Ale mohli dospávat celé dopoledne, protože to jsme měli volné. Trávíme ho v posteli nebo s rodinou doma. Sraz je až ve 14 hodin před místním muzeem, kde probíhá menší jarmark. Každá skupina tady má desetiminutovou prezentaci. Tančí se na kočičích hlavách poměrně do kopce. Nebo z kopce. Záleží na každé skupině, kde si určí čelo. Diváci jsou ze všech stran. Začínaji Němci, poté Argentina. Následuje Paraguay, ale i ladné tanečnice s vázami na hlavě mají s povrchem problém. Ale jako profesionálky to ustávají s přehledem. Pak jsme na řadě my. Čelo jsme si určili z kopce dolů. Na omezeném prostoru jsme zařadili tance v menších formách jako "Dráteník", "Pilky", "Černá vlna" a "Čeladenský, Koval". Zvládli jsme to. Mohli jsme se vsadit, komu se dříve rozváže krpce, ale vyhrál to Kuba P., kterému se rozvázal aspoň opasek. Po nás se ještě předvádí místní brazilský taneční soubor a skupina s bojovým tancem Capoeirou. Ti ve svých přemetech, hvězdách a saltech vůbec nerovný povrch neřeší. Šílené! 

Kuba K. s Ondrou jsou ve své rodině tak populární, že k nim domů chodí celá ulice se s nimi vyfotit. (Ondra je muž festivalu, Kuba se jen veze.) Kdyby za to vybírali dolar, mají na letenku zpět. Odpoledne přišla hromada dětí, tak je učí naši oblíbenou hru "Pif-Paf, Sendvič, Mixér, Slon". To jsme tady zatím ještě nehráli. Měli bychom to napravit. Na oplátku je děti učí jejich hru "Podvodník". Všeobecně všichni jsme tady za celebrity. Lidi se s námi fotí na každém kroku. Filip si po cestě z obchodu začutal pouliční fotbálek se svými sousedy. Překvapil je svými čtyřmi kopy na jedné noze. Fintička. Mladí kluci v něm vidí svůj nový vzor. 

Ve 20 hodin začíná druhý galakoncert. Na úvod zahrála dechová kapela - Municaipal Band Dr Cyro Carlos de Melo. Opět probíhá vlajkový průvod, tentokrát bez hymny. Počítač dneska vybral mlaďochy - Vítka s Aničkou a Honzu s Natálkou. Dneska vystupujeme jako první ze zahraničních souborů. Začali jsme "Rejdákem". Poté byl "Dráteník" a "Gruňský čardáš". Petra krásně zazpívala písničku "Zapadlo slunéčko" abychom se stihli převléct na závěrečnou "Hospodu U Harabiša". Byť byla mírně nachlazená a léčila se v zákulisí Vincentkou, ohlasy byly skvělé. Dle jedné z našich tet: "Zpívá jako anděl". Chlapecké hry mají zase úspěch. Během "Kyjového" nečekaně vypnuli na pódiu světla. Asi technický problém!!! Ten ale naše snažení o nejlepší výsledek nezastavil. Pokračujeme i ve tmě. Muzikanti div vidí na struny. Diváci jsou pohotovi a berou své mobilní telefony do ruk. Zapínají své baterky na mobilech a svítí nám k tanci. Celá hala svítí těmito malými světýlky. Atmosféra je neskutečná. Cítíme se jako rokové hvězdy na koncertech. Dotancujeme "Čeladenký, Koval" a diváci šílí! Světla se náhle opět rožnou. Nabíháme se uklonit a diváci vstávají. Standing ovation! My na oplátku tleskáme divákům a posíláme srdíčka a polibky. Nebýt jich, vystoupení by nedopadlo dobře. To je zážitek, který už možná nezažijeme. Stryk Uňa to komentuje slovy: "Čeho já se ještě nedožiju." Lenka vzpomíná, že něco takového neskutečného zažili jedině v Bulharsku v roce 1984, kdy na konci koncertu jim diváci házeli kytky na pódium. 

Ostatní soubory po nás to budou mít velice těžké. Nastupuje Argentina. Předvádí opět veselý pastevecký tanec, vášnivé sólové tango a divoký mužský typický argentinský tanec. Sólista hází a dupe nohama o zem v nepřirozených úhlech. Skvělé. Poté jdou na řadu Paraguayci. Děvčata předvádí opět ladný tanec s vázami na hlavě. Následně vázy děvčata vymění za láhve. Nejdříve začínají s jednou lahví a nakonec jedna sólistka končí se 6 láhvemi na sobě položených na hlavě. Je to obdivuhodné. V zákulisí jsme si to zkoušeli a buď máme špatný tvar lebky, nebo to je opravdu tak složité jak to vypadá. Navíc je to poměrně váhově těžké. Přestávka. Vystupují Němci. Tančí opět své tradiční tance. Živá hudba je k tomu doprovází. Jsme u nich oblíbení a už nás zvou příští rok na svůj festival. Snad to klapne a opět se setkáme. Chceme na další festival. Těšíme se. Závěr patří domácímu souboru OS Chimangos. 6 tanečních párů tancují tradiční tance. Jsou výborní. Plní energie a krásných melodií. Doprovází je skvělá kapela a nám se to moc líbí! Na poslední tanec vytáhnout děvčata z poza pasu malé vlajky jednotlivých zahraničních souborů. Krásné zakončení celého festivalu. 

Na společný závěr se všechny soubory scházíme na pódiu. Organizátoři nám předávají památeční trofej. Podle pořadí v jakém ho rozdávají jsme vyhlášeni nakonec. Pokud to rozdávali od 4 místa Tak jsme vyhráli. Bohužel na památeční plaketě to není napsané. Probíhá předávání daru mezi soubory. O tuto roli za náš soubor opět rozhodl počítač - Muž festivalu a modelka, Ondřej a Klára. To nejlepší na konec. Dostáváme krásné dary. Probíhá společné focení i focení mezi soubory. Všichni jsme šťastní a dojatí. Fotíme se ještě dobrou hodinu. Loučení s festivalem bylo tak vášnivé, že Vítek dostal cizí jazyk do pusy, ani neví jak a od koho. Od té doby mluví plynně portugalsky. Rychlokurz! Poté následuje volná zábava někdo je v klubu "Meloun" hned vedle sportovní haly, ale my si děláme zábavu podle sebe. Vytahujeme cimbál a housle a v prostoru za pódiem zpíváme a tancujeme o 106. Udělali jsme si svoji malou párty. Najednou nikdo není nachlazený, protože se zpívá z plná hrdla a juchá se! Ze všech spadla tíha odpovědnosti k dobré reprezentaci. Přidávají se k nám Němci a pak část místních. Je tu těsno. Zábava jede v plném proudu. Naše muzika je hlavním hnacím motorem. Poslední párty festivalu. Tančí se do ranních hodin. Čtenáři jistě prominou pozdější zveřejnění zápisu. Děkujeme. Dobrou noc!

DEN 9

Party se protáhla do rána. Po cestě domů se poslední přeživší chtějí zastavit v nonstop bistru na hambáč. Slovo nonstop asi neplatí. Bylo zavřeno. Po šesté hodině už leží všichni v posteli. Někteří nenašli tu svou, tak přespávají u souboráků. Probuzení je krušné. Když vyjdeš z pokoje do obýváku a cizí rodina se dívá, co se děje, chceš se schovat pod koberec. "Ulička hanby". Ale kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil. 

V 10 hodin jedeme na společný výlet. Spánku moc není. Počasí nám nepřeje. Je zataženo, mlha, zima. Třepeme kosu před autobusem. Bunda je nutným módním doplňkem. Kdekdo by si řekl, že všichni budou unavení a v autobuse bude klid. Ale kdepak. Holky si vykládají zážitky z večera, i když nemají hlas. Rozjuchaná večerní nálada si vybírá svou daň. Skřehotalky. Jedeme přes hodinu a půl. V zadní části autobusu se spí. Dorazíme na místo společně s ostatními soubory. Jsme v centru bývalého důlního města - Minas do Camaquã, kde se těžila měď. Krátké povídání o historii a jde se kousek pěšky na oběd. Z domova jsme zase vyfasoval talíře, příbory a zahradní skládací židličky. Organizátoři pro nás opět grilují. Než se maso připraví hrajeme u stolu hru. Sedíme v kruhu. Zkřížíme ruce se sousedem a posíláme si poklepáním o stůl impuls. Dvojí poklepání o stůl mění směr impulzu po kruhu. Kdo udělá chybu musí odstranit jednu ruku ze stolu pryč. Němci se u vedlejšího stolu opičí. K dnešnímu obědovému meny se podává rizoto s hovězím a skopovým masem. K tomu zelenina. Je to chutné. Sestry Kubalové mají rozepři. Někdo musel nahradit Klegošky. První sesterský konflikt na zájezdě. Vyprovokoval ho Hadža. Klasika. Šlo o ranní cestu domů a návštěvu bistra s hambáčem. Jedna tam jít chtěla, druhá zase ne, jedna chtěla jít domů, druhá ještě ne. Každá měla svou pravdu, jak to bylo. Nakonec o nic nešlo, jen se z komára udělal velbloud. 

Po obědě se vydáváme zpět do busu a jedeme dál. Venku je vlezlá zima. Mění se program výletu. Zastavujeme jen na jedné vyhlídce, kde jsou vidět krásné skalní útvary geoparku. Opět další krátký výklad o horninách v této přírodní rezervaci. Pořizujeme fotky, videa a dostáváme jako svačinku bergamot. Myslíme, že je to naše klasická mandarinka. Je sladká a šťavnatá. Rychle do busu do tepla. Jedeme skrz geopark další hodinu. Z okna pozorujeme okolní krajinu. Cesta opět polňačka. Houpe to ze strany na stranu. Kdyby vyšlo lepší počasí, tak si výlet užijeme o něco více. Je vidět, že se zájezd blíží ke konci. Jsme nějací vyšťavení. I samotné loučení bude těžké. Po celou dobu festivalu a našeho pobytu v Brazílii se o nás pěkně starají Rodrigo a André. Jsou nám ve všem nápomocni. Průvodci, překládalé, učitelé místních tanců - Samby a Capoeiry. Stali se našimi parťáky. Oběma klukům velice děkujeme za vše. Dojíždíme zpátky za tmy. Je půl sedmé večer. Rodiny si nás vyzvedávají. Jdeme ještě udělat poslední nákupy a balit kufry. Zítra v 7 hodin ráno je plánovaný odjezd na letiště. Poslední večer trávíme v rodinách. Dobrou noc.

DEN 10

Vstáváme brzo. Někdo snídá, někdo si ještě dává ranní spršku, někdo si na poslední chvíli balí kufr. Venku je zima, fouká a prší. Caçapava pláče, že odjíždíme. Sraz máme v 6:45 abychom v 7:00 odjeli směr letiště v Canoas. Všichni nejsou dochvilní. Mladošky dojíždějí až v 7:05. Musely si umýt vlasy a vychutnávaly si déle poslední snídani než bylo třeba. Konečně jsme všichni. Scházíme se na štábu s rodinami a organizátory. Přesně týden po tom, co jsme přijeli. Navzájem si děkujeme za krásně prožité chvíle. Ne jedno oko zůstává suché. Opravdu nám tito lidé přirostli k srdci. Celý festival byl moc dobře organizačně zvládnutý. Dáváme naší souborovou hymnu. Poslední objetí a polibky. A šup šup do busu! Nakonec odjíždíme s půl hodinovým zpožděním. Ale snad stíháme. Na letiště do Canoas cesta trvá 4 hodiny.

Tentokrát nemáme svého poníka. Ale "obyčejný" autobus Planalto. Ale místa mezi sedačkami je dost. Asi je to v Brazílii normální, protože cestování tady je vždy na větší vzdálenosti. My si nestěžujeme. Vojenské letiště v Canoas zařizuje vnitrostátní lety místo letiště v Porto Alegre, které bylo zasažené povodněmi. Je však přizpůsobeno jen na odlety. Odbavení zavazadel probíhá v Porto Alegre. Trinky odbavení bere poctivě a po odevzdání zavazadla směřuje na Gate. Nějak mu však uniká, že z tohoto letiště žádné letadlo nepoletí. Poté, co jsme našli Trinkyho, nás převážejí autobusem na nedaleké vojenské letiště v Canoas. 

Jeden zádrhel přece jen nastal. Jeden z naší skupiny, který se odbavoval poslední (Tomáš) se nevleze to letadla. Místa jsou už obsazené. Jak je to možné? Důvodem je prý změna typu letadla na poslední chvíli, kde je menší kapacita sedadel. Co s tím? Vyřešil to Ondra, který si s Tomášem nakonec vyměňuje letenku a zůstává na letišti. Čeká na další let. Ondra si totiž pobyt v Brazílii prodlužuje. Přejeme mu spoustu zážitků při dalším cestování. 

S půl hodinovým zpožděním vzlétáme do vzduchu. Let ale trvá poměrně krátce. Za hodinu a půl jsme v Sao Paulu. Je to sranda si porovnat cestu tam a zpět. Autobusem asi 24 hodin a letecky jen hodina a půl. No nic... V Sao Paulu máme spoustu času. Celou osmihodinovou šichtu. Čas vyplňujeme jídlem, hraním karet, posíláním pohlednic, vytvářením příběhů na sociální sítě nebo kupováním drobných dárků. A taky hledáním Trinkyho. Zase zmizel z dohledu. Ale nemusíte se bát. Našel se. Jo malém bychom zapomněli. Brazilská telenovela má dobrý konec. Vyhrál Honza. Pusa na rozloučenou to potvrdila. Co bude dál se neví. Láska na dálku? Kdo ví?! Možná to bude námětem druhé řady této oblíbené telenovely. Do Evropy odlétáme až po půlnoci. Zatím hlásí cca hodinu zpoždění letu. Let snad prospíme. Plánovaný přílet do Lisabonu je v 15:30 Lisabonského času, tzn. 16:30 Kozlovického. Informace o letu zde: https://www.flightaware.com/live/flight/TAP84 Dobrou noc.!

Jakub Kahánek

DEN 11 a 12

Desetihodinový let jsme přežili. Odletěli jsme z jihoamerického kontinentu s hodinovým zpožděním. Většina souboráků spala byť neklidně. Opět stejná společnost TAP Portugal nám zajišťovala servis. Palubní menu bylo velmi podobné jako při cestě tam. Na Lisabonském letišti přistáváme o půl čtvrté odpoledne místního času. My máme trošku rozhozený denní rytmus, protože jsme v letadle spali. Procházíme opět letištními kontrolami. Máme smůlu na protivné pracovníky. Svou kontrolu berou velmi důsledně i když jsme v mezinárodním prostoru. Lenka se zapomene s pivem v batohu. Doteď si sype popel na hlavu. Škoda piva, které končí v koši. Máme 4 hodiny čas. Dáváme si kávu, jídlo z Mekáče, klasika. Někteří ještě vytahují domácí zásoby. Klára má celou štanglu lovečáku. Nemáme nožík, tak to ukusujeme z celého. Výborné, to by jeden nevěřil. 

Otevřeme si tady ještě jedno malé statistické okénko: Dle statistického úřadu, zastoupeného Makynou, se brazilského zájezdu zúčastnilo 25 vyvolených. Jejich průměrný věk je 31 let a 1 měsíc. Nejstarší účastník Stryk Uňa - 72 let a nejmladší účastník Matěj - 17 let. Průměrný věk děvčat je 34 let a chlapců je 31,5 let.Dalším statistickým výpočtem jsme zjistili, že dohromady působíme v souboru 377,5 let. Což na jednoho účastníka vychází v průměru na 15 let v souboru. Nejvíce odchozeno má Stryk Uňa - 52 let, nejméně Honza - 6 měsíců. Holky jsou v souboru průměrně 16 let a 8 měsíců a kluci 13 let a 10 měsíců.

Seznam účastníků zájezdu:

1 - Petra Klementová

2 - Natálie Stonavská 

3 - Lenka Eliášová 

4 - Yvona Hlisníkovská

5 - Jiří Jalůvka

6 - Ondřej Hajda

7 - Jan Šenkýř 

8 - Martin Svoboda 

9 - Ondřej Trinkewitz

10 - Filip Krpec 

11 - Jakub Kahánek 

12 - Markéta Němcová 

13 - Tomáš Guba

14 - Lukáš Mrkva 

15 - Martin Mičulka

16 - Anna Šmiraková

17 - Marie Fusková

18 - Matěj Velký 

19 - Vít Kubala 

20 - Eliška Kubalová

21 - Tereza Kubalová 

22 - Klára Sochová

23 - Radim Chýlek

24 - Věra Tobolová

25 - Jakub Poruba

Tímto číselným seznamem se celý výlet kontrolujeme a počítáme zda jsme všichni. Čísla nejsou přiřazeny náhodně, ale podle majitele nových souborových kufrů. Na konci zájezdu už tento kontrolní akt, máme naučený. Počítali jsme se často, ale vždy nám to drhlo u čísla 5. Stryk za to ale nemůže. Má už své tempo. Odlet z Lisabonu zase o půl hodiny opožděn. Ty letadla mají nějaký virus nebo co. Po třech hodinách přistáváme v Mnichově. S časovým posunem je půlnoc. Vyzvedáváme kufry a jdeme k autobusu, který pro nás posílá pan Ševčík, náš oblíbený dopravce. Skoro necelou hodinu bloudíme po letišti a hledáme cestu ven k busu. Asi potřebujeme nasbírat kroky na chytrých hodinkách. Obkroužíme celé letiště a nacházíme východ. Kdybychom se nezeptali na informacích možná kroužíme doteď. Hurá autobus. Radim skládá s panem řidičem kufry pěkně jako Tetris. Můžeme jet. 

Stryk Uňa chytá druhý dech a vykládá vtipy. Autobus uhání po silnici, provoz je plynulý. Zastávka na benzínce před Prahou. Párek v rohlíku je dobrá snídaně. V autobuse je převážně klid, jen kašel a smrkání se nese vzduchem. Jsme lehce nachcípaní. Eliška to stíhá za zájezd už podruhé. Ve předu Sopek vykládá s řidičem, jinak se odpočívá, v zadu mladoši kecají. Kratičká přestávka za Olomoucí. Domů je to už kousek. V 10:15 dojiždíme do Kozlovic k OÚ. Rodinní příslušníci na nás už čekají. Všude je dobře, ale doma nejlíp. Vážení čtenáři. Náš výlet se žene do cílové rovinky. Jsme velice rádi, že jste s námi u toho byli, a že se vám naše putování líbilo. 

Naše dobrodružství by se neuskutečnilo bez finanční podpory Moravskoslezského kraje, obce Kozlovice a firmy Ferrit s.r.o. Moc děkujeme za finanční příspěvky, díky kterým jsme mohli zažít tyto neopakovatelné chvíle. Všechno jednou končí, brzy snad něco nového zase začne. Jedno ale víme. Zážitky z Brazílie si uchováme v srdci napořád. Konec zájezdu, konec drbárny. 

Svůj brk a deníček odkládá "Lady Whistledown" alias Kuba K.